Co je to za prapodivný název? Má to nějaké vysvětlení? Ano! Gord je ve svém významu prakticky synonymum k českému slovu hradiště. Jakmile tedy znáte krásný význam tohoto slova, asi vám dojde, co v tomto případě budete dělat. Budete budovat osady, starat se o jejich obyvatele a zabíjet nepřátele. Videohra Gord si bere, dává, bere, bere, bere a samozřejmě u toho sází na surovost magického středověku s jasnou inspirací promrzlým Frostpunkem. Tím vám říkám, že se tu nezapře jedna podstatná maličkost – hru vytvořilo desetičlenné studio Covenant.dev a jeho členové jsou veteráni stojící za tituly Zaklínač 3 a Frostpunk. Zkombinovali tyto své zkušenosti a dali dohromady jeden projekt.
Vsazeno je na příběh a slovanskou drsnotu
Zde se naposledy odrazím od Frostpunku. V Gordovi nevytváříte dokonalou společnost, ale budujete postupně gordy a v ten nejlepší moment se seberete a jdete dál budovat další gordy, abyste mohli vybudovat další gord, který v tom nejlepším opustíte, protože půjdete budovat další gord. Tedy budete gordovat do zgordování. Jen je zde takový menší problém, že obyvatele vašeho hradiště mají IQ námezdního poníka a nikdy nevezmou do dalšího gordu suroviny, abyste nemuseli začínat zcela od znovu. Výsledek je, že hrajete jednu nekonečnou gordí smyčku ve světě plném gordů. Nyní, když mám dogordováno, budeme pokračovat.
Ve světě hry Gord vstoupíte do tajemného fantasy světa, který je obejmut všudypřítomnou temnotou. Dobří bohové a milí lidé jsou titam a polobůh Žmij (ano Žmij) nyní vládne s démony hrůzy, již zabíjí lidi. Vy jste správce vyslaný vladařem k získání zlata v nebezpečné lokalitě, kde na vás dohlíží jedna z nejvíc nesympatických postav, jakou jsem za dlouhou dobu mohl spatřit, králův rádce Edwyn. Je to hrozná narcistická mrcha, ten chlap, a neskutečně mi díky jeho perfektnímu vyobrazení celou dobu lezl na nervy.
Jeho protipól je poté miláček Boghdan, jenž je správný dědula starající se o svůj kmen. Příběh je jednoduchý a jasný, bez nějakých vedlejších účinků. Skládá se z deseti kapitol a fascinuje mě, jak je perfektně narativně podán. Hltal jsem vteřinu za vteřinou, cutscénu za cutscénou, až jsem nechtěl dělat nic jiného než mít před sebou Gord jako jeden animovaný film. Bohužel, přišel konec a ten byl, když opomenu, jak moc otevřený, naprosto stupidní a nehodný tohoto titulu. To je ohromná škoda, jelikož byl na hře to nejlepší.
Mami, ale zhasneš, až budu v pokojíčku, že jo?
Pamatujete si, jak jste byli malí, viděli jste děsivý film (jako já Polednici a dodneška to nedostanu z hlavy, jak se ta stará mrcha otočila) a báli se jít do pokojíčku? Takový je svět Gord pro Kmen úsvitu, jehož jste správcem. Můžete stavět jen za hradbami svého hradiště. To zní vcelku rozumně. Jenomže všechno ostatní, tedy těžba, lov a průzkum, se odehrávají mimo ves a to vám dává hra jasně znát.
Bez dřeva a rákosu se totiž nepohnete. Stačí jen tyto dvě suroviny, jelikož jsou to základní materiály k přežití a k budování dalších domečků. Postavíte si hospodu, kde se snižuje stres, lázně na životy a další. K tomu se dostaneme. Důležité je, že stavíte budovy uvnitř hradeb, zatímco práce je mimo. Dělníci s rudou projdou klidně celou mapu, je-li to potřeba, a nepřijde jim to vůbec divné.
Vaši inhabitanti udělají vše pro to, aby mohl gord růst, a je jedno, že šli deset kilometrů jakmile dojde lokální zdroj. Problémem je, že jsou neustále v nějakém nebezpečí. Po lesích běhají vlci nebo divocí lidé a ti vašeho dělníka zabijí, a pokud mu neřeknete: „uteč, ty ořechu“, vytáhne nožík na houby a v klidu se jde mlátit s nepřítelem. Idealisticky řeknu, že se jedná o souboj člověk s nožíkem typu rybička proti grizzlymu (rozumějte vlkovi). Jednoho soupeře váš dělník vykuchá, dva už ne. Naplňuje to krásně onen ideální drsný svět hry.
Gord začíná s pěti osadníky, co se množí
Nedostatek pracujících lidí. Popravdě, lidi z HR by se v této hře měli vyžívat. Přelévání pracovníků mezi lovem, vojnou, sběrem, lázněmi. Zase na druhou stranu, čím více se věnují jedné profesi, tím více se v ní zlepšují, takže časem máte božského sběrače potravin, krále dřevorubců a průzkumníka, co uteče nepřátelům. Navíc právě vylepšování schopností těchto jednotlivců je jediné, co s vámi jde do další mise, protože, jak jsem řekl výše, je lepší jít s prázdnýma rukama než si vzít pytel s nutným materiálem.
Jestli si myslíte, že tím problémy končí, mýlíte se. Pokud vaše osadníky nezabije nějaká příšera (a že se to stává), tak tma má na mentální rozpoložení pracantů neblahé účinky. Tvůrci skvěle zapracovali na tom, že kde není světlo, není snadné prostě žít (žil jsem nějakou dobu v severním Finsku a toto mohu potvrdit). Je nutné hlídat příčetnost u vašich pracovníků. Čím bláznivější jsou, tím více jednají nepředvídatelně, než nakonec umřou. Upracují se v temnotě k smrti. Jak depresivní. Můžete jim ale v hradišti vybudovat hospůdku neboli medovinárnu, kde se můžou vychlastat z deprese. Nejvíc super je, že alkoholu je i v temném světě nekonečno a nemusíte jej nikde vyrábět, tudíž nalévárna je splněna.
Dospělí čtenáři asi vědí, opíjení se je nejlepší na zahnání deprese, než přijde ranní kocovina. Ta v titulu nepřichází. Dokud se váš obyvatel nezpříčetní, tak pije, a nikdy ho nenapadne zvednout se a jít zpátky do práce. To je ostatně jeden z největších problémů hry, že neustále musíte hlídat a kontrolovat management. Osadníci si bez vás ani neuprdnou a jako umělá inteligence fungují skutečně tupě.
A pak jsem musel obětovat dítě a bylo mi ze mě zle…
Na to, jak je svět Gord tupý, je také děsně surový. Ve vaší osadě se pravidelně rodí i caparti, což je skvělé, hezké a nevinné. Děti jsou přece budoucnost. Pomáhají rodičům nebo chcete-li osadníkům s jejich prací. Jenže najednou se objeví nepřátelské božské monstrum a zadá vám jasný úkol – obětuj novorozeně, dej mi hromádku zlata nebo cokoliv – a vy musíte obětovat dítě, když to jinak nejde. Věřte mi, nejde.
Jasně, napomáhá to atmosféře a herně je to jen další prvek, ale celkový dopad rozhodnutí je prakticky nula. Ztráta života k ničemu a to mi neskutečně vadilo. Navíc dokud nepřejdete do další osady, je to jen ztráta na životě, kterou dokážete v případě rozvinutější vesnice snadno nahradit. Příjemným dodatkem se poté stal boj s čarodějnicí Lynx. Ta umí sesílat kouzla podpůrná, užitková a útočná. Prakticky s ní stačí používat jen kouzla útočná, která například nepříteli rozlámou kosti. Lynx umí i léčit, včetně příčetnosti, a ovládat zvířata. Funguje jako šamanka vašeho kmene a je více než užitečná. Navíc se její vylepšování více než vyplatí, což opět navazuje na temný svět Gord.
Problém je, že děláte neustále to samé, protože to samé funguje. Jakmile objevíte herní klíč, zjistíte, že i když si zvednete obtížnost na tu nejvyšší, protáhnete si hru spíše o pár hodin, bez nějakého významnějšího zážitku. Obyvatelé se rodí, umírají, mizí, do další mise jde jich jen pár, a nikde není vysvětleno, co je se zbytkem. Upřímně, tohle je obrovská kolonizace, kde všichni sakra jsou? Tvůrci se této repetitivnosti snaží zabránit možností tvorbou vlastních scénářů. Ta je překvapivě snadná a nikterak dlouhá, jenže, stejně jako v kampani, budete opět dělat to samé.
Slovanství vpřed!
Gord se hraje především s myší. S klávesnicí děláte minimum. Je to klasická strategie, kde vám stačí hromada překlikávání a následně si hrajete s tlačítky kamery. Funkční, snadné, jen je to spíš detail, který v ničem nevyniká. Jedná se o standardní ovládání dnešní doby. Bohužel občas i zde hapruje, když překlikávání trošku zablbne a musíte chvíli čekat, než titul zareaguje.
Je asi už jasné, kam šla všechna snaha vývojářů: do vytvoření nádherného propracovaného temného světa obohaceným fantaskním slovanským folklórem. Hra obsahuje deníky se spoustou nestvůr, kde odhalujete jejich detaily a objevujete krásné a zajímavé legendy. To se pojí s jednoduchou nenáročnou grafikou, v rámci níž většina lidí vypadá úplně stejně. Pěkně jsou udělané cutscény, do nichž šla podstatná část vývojářské snahy.
V závěru to působí nekonzistentně, přesto pěkně. Abych to uvedl na pravou míru, nezgordíte se z toho, ale Gord tam byl.Kdo má slabost pro chorály, ten tu hru bude milovat. Hudba je perfektní a dala by se poslouchat dokola. Shaman song si zpívám vcelku pravidelně, protože má v sobě zajímavé a tajemné kouzlo. Navíc ženská píseň na konci hry, již se mi nepovedlo dohledat, mi po dobu poslechu nechala husí kůži.
Gord mohl být lepší než Frostpunk, ale nyní je sotva punk. Budovatelská survival strategie s ohromným potenciálem, která má úžasný příběh, snadné ovládání a skvělý soundtrack. Jenže pak se to spojí s tupou AI, hrozným managementem, divným koncem, hromadou divného gordění (neustálého stavění nových hradišť) a je zde mišmaš, jaký nedokážu ocenit. Té hře toho chybí trochu, aby byla úžasná, ale ta trocha šla někam úplně jinam, než by měla, a to mě u Gorda mrzí.
