Když se vás někdo zeptá, jaký byl nejkrvavější konflikt v historii lidstva, většina mi určitě odpoví, že druhá světová válka. Období nenávisti, masakrů, totality a represí. WW2 Rebuilder od Madnetic Games vás naštěstí do toho období nepřivede. Půjde trošku víc kupředu, do časů, kdy už válka skončila a nyní přichází práce. Musíte obnovit zničenou Evropu a vrátit lidem zpět to, o co v konfliktu přišli – naději na lepší budoucnost a nějaké to bydlení.
Evropa je v troskách, opravte ji!
Titul vám nabídne sérii kampaní, které nejsou vzájemně provázané, a v každé z nich se podíváte do jiné země, již budete moct opravovat. To vám hra ovšem neřekne. Budete-li mít štěstí v neštěstí jako já a první spustíte Polsko, skončíte v nádherné sandboxovce, v níž začnete budovat město od začátku. Opakuji, jedná se o sandbox, není to tedy kampaň, skoro až neomezená budovatelka. Jen je horší, když nevíte, co přesně děláte.
Jelikož Polsko je tedy mimo hlavní kampaně, určitě si říkáte, co přináší zbytek. Budete opravovat Francii, Velkou Británii nebo Německo. Základní a prvotní je Británie. Ta je nejenom tutoriálem celé hry, v němž se naučíte znovubudování, ale zároveň vás to nutí vcítit se do zničené země. Každopádně v Anglii zjistíte, co a jak, a pochopíte, že WW2 Rebuilder má jen dvě důležité funkce: motivovat vás k úklidu a vysvětlit vám, že vás uklízení vlastně i baví.
To je samozřejmě velmi nadlehčeně řečeno. Jednotlivé mise vás provedou zničeným světem a přestavba nádraží má neuvěřitelně uklidňující efekt. Uklízíte trosky, používáte je jako stavební materiál a znovu postavíte zničené konstrukce. Jen to děláte cihlu po cihle. Od toho je zde onen tutoriál. Titul vás drží jako miminko za ručičku a učí vás pracovat s jednotlivými nástroji krásně a polopaticky. Ne jako hektický rodič, který nechápe, že je lepší malovat štětcem do všech stran než jen nahoru a dolů.
WW2 Rebuilder jsou základy zedničiny
Hra vám dá do rukou několik nástrojů: kladivo, svářečku/řezačku, lopatu, váleček na malování, kartáč a zednickou lžíci, u nás roztomile přezdívanou nahazovačka nebo hladítko (to jen, abych vás uvedl do svého života). K opravám využijete především tři z nich – kladívko, jež ničí, lopatku, která vše posbírá, a řezačku… však uhádnete na co. Nejvýhodnější je´podle mého lopata. S ní můžete likvidovat sutiny a rovnou si je strkat do kapes. Nemusíte tedy řešit složitější přepínání.
WW2 Rebuilder je vytvořený z prvního pohledu a snaží se sám o sobě být co nejrealističtější. Na jednu stranu je to super, vidíte svět před sebou a dokážete se do klidného a svým způsobem mírumilovného tempa hry krásně vcítit, ačkoliv opravujete trosky. Jen je zde taková zvláštní představa, když sázíte jednu cihlu za druhou a pak přepnete na úplně jinou surovinu pomocí jednoho tlačítka. Skvělá věc do hry, ale ubírá to na realistickém motivu, jejž se vám titul snaží dát.
Onen realistický motiv je parádní. V každé kampaňové misi pracujete systematicky dle svého uvážení, jak vám počin zadá. Úkoly jsou dávkovány nadmíru střízlivě a nejsou natolik časově náročné, abyste se cítili pod tlakem. Budujete od základů, kousek po kousku, cihlu po cihle, prkno po prkně, ocel po oceli. Materiály si posbíráte z trosek nebo vyzvednete v nedalekých kontejnerech. Práce zahrnuje i postup do vyšších úrovní, kde odemykáte skill pointy, jež vám opět dávají lepší schopnosti, a zlepšujete tím svou efektivitu. Jako získávání zkušeností v reálném životě. Vše má hlavu a patu a to nejlepší je založení na realitě.
Moment, ono se to skutečně stalo?
Jednotlivé mise jsou inspirovány reálnými místy. Opět zde máme ukázku dvou věcí. Za prvé, level design je na neuvěřitelné úrovni, a za druhé, tvůrci si skutečně dali hodně práce s rešeršemi. Všechny mapy jsou inspirované skutečnými událostmi. Nejkreativnější úrovní jsou nejspíše doky v Belfastu, renovace Hamburgu měla také něco do sebe, ale upřímně, hned druhá mise v Anglii, kde opravujete nádraží, je tím nejmilejším chytnutím za zlomené srdíčko. Stejně jako je zábavné jezdit na kolejích s kontejnery a převážet si je blíže k připravené práci. Od stavby po likvidaci je tu vaše firma a vy vybudujete všechno, jako tomu už jednou bylo.
Herním nešvarem je obchod. WW2 rebuilder vám pravidelně říká „vyrob si nebo nakup“. Samozřejmě je snazší nakupovat z omezených financí než stavět z omezených zdrojů. Nebojte se, každá mise jich má dostatek, takže nikdy nebudete trpět nouzí ani z jedné strany. Jen je důležité se k tomu prokousávat. O to pak přichází větší mrzení u sandboxového Polska. Jak jsem zmínil výše, nechtěně jsem právě v něm začal. Tudíž nakupovat hromady materiálu, pokládat přenádherné sochy a házet budovy na vybraná místa mi přišlo jako velká pecka. O to větší jsem pak dostal ránu mezi oči, když jsem stavěl po cihličkách. Sandbox je oproti kampaním nevychytaný, a ačkoliv by hru mohl pozvednout a přidat hodiny zábavy navíc, jen vám umožňuje si vybudovat ráj na zemi. A to nejhorší, tichý ráj na zemi.
Leze vám někdy piano na nervy?
Vizuál hry je naprosto úchvatný. Jelikož je titul postaven na realističnosti, vidíme depresi, temnotu, smutek a zničenou zemi. Žádné pestré duhové barvy. K WW2 Rebuilder to skvěle zapadá a vidíte hrůzy války na vlastní oči. Nehledě na momenty, kdy seberete „ducha“ a ten vás ještě do daného okamžiku přenese ve flashbacku. Obrazovka tedy získá retronádech, vy tam stojíte se svým hrdinou z pohledu první osoby a slyšíte z rádia záznam z minulosti. Nebudu lhát, přišlo i mrazení v zádech. Atmosféru hry navíc dotvářely dopisy či plakáty. Zde tvůrci zaskórovali, a to neomylně.
Možná proto mi lezl na nervy klavír, jenž se vás snaží udržet v klidu. Daleko raději než melancholii a smutek bych slyšel něco, co ve mně vzbudí naději a touhu spravit svět à la Bořek stavitel. Hudba mě zkrátka neuklidnila v momentech, kdy nejde být v zenu. Týká se to především určité technické nestability ve hře, protože občas nevíte, co kam pokládáte, a budovy vám létají nahoru dolů. Na to se dá zvyknout.
WW2 Rebuilder mě překvapil. Klidový simulátor úklidu, v němž znovu budujete zničené státy. Krásný design provázaný s jednoduchým ovládáním útočil skutečně vysoko, možná až moc vysoko. Titul se zbytečně podhrabal lehce nedokonalým sandboxovým Polskem a až moc vyklidněnou hudbou s občasnými technickými problémy. No nicméně neubírá na tom, že ve výsledku se jedná o více než povedenou hru.
