Když se řekne písek, většina hráčů si určitě představí Prince z Persie nebo Assassin´s Creed Origins. Nyní se německé studio Deck13 Interactive s vydavatelem Focus Entertainment rozhodlo do této sypké oblasti lehce přimíchat s titulem Atlas Fallen. Fantasy akční hack-and-slash mlátička s hromadou RPG prvků rozhodně zabaví, především v poušti, jenže všechno ostatní maliličko vázne.
Představte si poušť vedle pouště u pouště na poušti
Svět byl naprosto zdevastován a rozdělen. Všude jsou pouště a bohem zapomenuté pláně, jimž dominují ruiny kdysi nádherných měst. Z vodopádů, nyní vrcholků skal či hor, padá nekonečné množství písku. Voda je očividně vzácností nacházející se pouze v několika málo oázách. Jak tam lidé přežívají? Různě. Vy se ocitnete v roli dělníka, toho nejnižšího z nejnižších, doslova bezejmenného. Náhodou se k vám dostane mocný artefakt, v němž přebývá neznámá bytost jménem Nyaal. Ten si s vámi po celou dobu povídá, jen má sám menší problém, trpí amnézií. Skrze artefakt vám ale propůjčuje svou sílu, a čím více chybějících součástí této rukavice naleznete, tím mocnější budete a Nyaal si bude osvěžovat svou paměť. V závěru přichází jediné, porazit největší zlo světa, samotného boha Thalose, a zachránit lidstvo.
Klišé? Bože, ano, a jedno velké. To by nebyl takový problém. Svět sám o sobě je zajímavý a z hlediska určité mytologie, již postupně odhalujete, má hlavu a patu. Bohužel, čím déle hrajete, tím více vám dochází, jak je hrozně plochý a až tupě přímočarý. Čím to je? Jednou z možností je odhalovat i historii a ta je k mému smutku natolik chudá a prakticky úplně zbytečná, že Atlas Fallen ani zdaleka nedokáže naplnit potenciál, jejž v sobě skrývá.
V Atlas Fallen jste ten hlavní hrdina vy a Nyaal
Naštěstí příběh není ten hlavní motor, jenž by měl táhnout titul kupředu. Tím je vše kolem. Ze začátku si můžete vytvořit svou vlastní postavu. Tvorba je sice lehce omezená a místy mi připomíná původní Dragon Age: Origins, nicméně je dostatečně zábavná na to, abyste s výsledkem byli spokojeni. Jedná se o klasické „nažrat se, aby kráva zůstala celá“ a v tomto případě jste si moc pochutnali.Hlavním tahákem je otevřený svět Atlasu. Můžete si víceméně dělat co chcete, především surfovat po poušti a koukat se na kdysi krásný svět. Zde narazíte na jistý problém. Pohybujete se po menších mapách, které mají vždycky svůj limit. Skvělé na nich je, že je „přesurfujete“ rychle. Nestojí to tolik času, a navíc je to vážně zábava. Dokonce tak velká, že budete vynechávat kovadliny, na nichž můžete odpočívat, vylepšovat své vybavení, ukládat hru a překvapivě i rychle cestovat. Jasně, rychlé cestování je super, ale když z jedné strany mapy na druhou plachtím maximálně pět minut, není to zbytečné? Skutečně potřebuji kvůli dvaceti vteřinám rychle cestovat?
V úkolech se podíváme na dvě důležité věci – postavy a samotné questy. Postavy jsou ploché, nemáte moc času si k nim vytvořit nějaký vztah a vzhledem k příběhu, jaký jste už slyšeli milionkrát, je to reálně škoda. Zrovna ty by měly táhnout příběh a posilovat vaši motivaci směrem k dokončení hry. K tomu jsou zde místo toho úkoly, kterých je však hrozně málo. Většina her je na vás sype (pískový vtip) hlava nehlava, zatímco Atlas Fallen je dávkuje jako maminka dítěti, aby nemělo zbytečně moc cukru. Už jsi jeden bonpar dostal, další hned nepotřebuješ. Tady máš deset gumídků, to je v pohodě. Myslím to tak, že jich můžete přijmout kolik chcete, ale vždy narazíte na jejich oblastní limit. Nehledě na to, že jsou repetitivní, tedy dones, zabij, zkontroluj či informuj.
Seknu tě sem, sem, sem, nebo sem?
Největší předností hry je rozhodně soubojový systém. Na první pohled se sice může zdát, že stačí mlátit nepřítele hlava nehlava, ale opak je pravdou. Překvapivě je nutná kombinace tlačítek, kvalitní orientace s kamerou a především včas zmáčknout speciální útoky. Nelze je sice řádně kombinovat, tudíž tvořit komba je nemožné, ale velmi mě baví, že nejdřív musí být útok proveden a následně je potřeba se ideálně přemístit, aby další atak byl účinnější.Jako hrdina máte hlavní a vedlejší zbraň. Na výběr je kladivo, čepel a pěst. Ironií je, že kladivo je nomen omen, bez něj si v boji neškrtnete. Poté jsou zde čepele a pěsti. Čepel, skvělá na dálku. Pěsti, prakticky nanic, ale určitě záleží, jak hráčům sednou. Osobně jsem jako hlavní zbraň využíval kladivo a mou vedlejší společnicí byla čepel. Zajistil jsem si útok na blízko i na větší vzdálenost. Čím více útočíte, tím více se nabíjí vaše linie na speciální útoky, včetně ultimátního. Jakmile máte dostatečně nabito, stačí jej využít.
Naprosto parádní jsou vedlejší efekty. K boji se řadí ještě Kameny esence, jež jsou podobné talentovému stromu a získáváte s jejich pomocí další bonusy k boji. Těmi může být například delší písečné brnění k parírování útoků, větší poškození, léčení atd. Najednou jich můžete mít nasazeno hned několik a vytvořit si prakticky vlastní build je až samozřejmost. Navíc si jednotlivé Kameny esence můžete samostatně vylepšovat, tudíž neztratí svůj význam ani proti silnějším nepřátelům. Je to sice škoda, nepřekonávat sebe sama, nicméně proč měnit něco, co všem vyhovuje.
Kromě Kamenů esence jsou zde ještě idoly, které vám dávají pasivní schopnost podle toho, jak moc málo zdraví máte. Jejich sbírání je sice složitější, nicméně opět si je přizpůsobíte dle svého. Nakonec jsou tu ještě zbroje do soubojů. Vzhledově jsou omezené a vždy pochopíte, kdy potřebujete novou. Hra vám to sama řekne. Každopádně jejich vylepšování je opět snadné a především funkční. Bonusy z vylepšení jsou hlavně vidět okamžitě.
Ovládání v bojích je na klávesnici malinko krkolomnější, než bych si přál. To vykrývá perfektní kamera, s níž jsem se nikdy nedostal do slepého místa. Ovládání se dá navíc přizpůsobit. Přesto jsem více fanoušek ovladače, ale to je na osobních preferencích. Je to stále bonus k funkčnosti. Nikdy jsem se nenudil a každá řežba, byť se stejným soupeřem, mi přišla originální a zabavila.
Až na příšery
Variabilita nestvůr je až smutně omezená. Určitě za to může to, že Atlas Fallen není titul od nějakého velkého studia. Nic to nemění na tom, že se velice rychle soupeře okoukáte. Dělí se na tři různé druhy – běžné přízraky, vyšší formy přízraků a kolosální přízraky. Ty běžné potkáváte všude a kolosální přivolávají do soubojů všechny ostatní. Každý typ má navíc místa, do nichž musíte bušit, abyste je zničili. U Mega Krabů jsou to třeba třeba klepeta a hlava. Jednoduché a opět to přihrává kladné body soubojovému systému.
Nicméně stále platí smutné omezení protivníků, již by se dali shrnout do podivných členovců, zmutovaných ptáků, přerostlých šelem a divných hadů. Jakmile je zabijete jednou, není problém je zabít podruhé, potřetí či podesáté. Opět se ale vracím k tomu, že je zabijete na miliardu různých způsobů, a to mě bavilo.
Jejich vizuál, stejně jako celé hry, je čistý, bezproblémový a nenáročný. Vidíte, co máte před sebou, nic nepřebývá ani neblokuje pohled. Jednoduché a funkční. Grafická podoba je pěkná, svět díky ní trošku žije a hlavně si při surfování pískem reálně užíváte, že vidíte neznámá místa. Sbíráte si předměty, které naleznete, otevíráte truhly, povídáte si s kolemjdoucími a zabíjíte příšery. Co je třeba více?
Když už jsem to nakousl…
Jelikož jsem začal nenápadně rozebírat technickou stránku hry, cítím nutkání zmínit i zvuk. Hudba v počinu plní svou funkci. Občas sice přebasováno, ale většinou stejně slyšíte fučící písek kolem vaší hlavy. Dabing je vyhovující, přesto je nutné vyzdvihnout hlavní vypravěčku v cutscénách. U jejího hlasu bych mohl spinkat jako miminko.
Na závěr se zde objevuje možnost kooperativního hraní, již nechápu. Atlas Fallen je koncipovaný jako singleplayer. Jde to vidět na každé debatě, scéně i pohybu. Navíc druhá kooperativní postava nezapadá ani do děje, protože onen artefakt je tak unikátní, že je jen jeden. Tedy pokud jeden hrdina rukavici netřímá na pravé ruce a druhý na levé ruce. Každopádně můj osobní dojem je, že to působí spíš jen jako „funkce navíc splněna a jede se dál“. Velmi příjemná pro mě byla česká lokalizace. Už si ani pořádně nepamatuji, kdy jsem natolik ocenil, že mi deník odhaluje tajemství zničeného světa a já si to čtu v češtině. Nenápadný, a přesto velmi podstatný bonus pro hráče, kteří stále dumají, jestli se jim Atlas Fallen vyplatí.
Atlas Fallen je svižný, funguje přesně, jak má, soubojový systém je perfektní a nabízí nový a zajímavý svět. Bohužel, hlavní příběh je hrozně repetitivní a víceméně mrtvý. Sice jsou zde krásné výhledy a surfování na písku je boží, jen těch možností je skutečně málo. Dohrát se dá ani ne do patnácti hodin, a to i když plníte vedlejší úkoly. Titul může pobavit každého, kdo nechce spadnout do her na stovky hodin, ale chce mít takové to dvou- až třídenní plnohodnotné paření. Tvůrcům bych doporučil, kdyby se rozhodli svůj svět rozšiřovat, prosím, vybarvěte ten svět pořádně, žluté zuby už mám od písku dost.
