Untitled Goose Game byla svého času docela fenomén. Kombinace slušivého grafického kabátku, otevřeného světa a škodolibého humoru tvoří vděčný námět pro všemožné let’s playe, a tak byla hra prakticky předurčena k virální slávě prostřednictvím sociálních sítí. Dost možná jste i vy viděli něco z tohoto titulu a lámali jste si hlavu tím, na co přesně se to právě koukáte; velmi jednoduše řečeno, Untitled Goose Game je kříženec stealth hry, logické hry a sandboxu. V kůži nejmenované škodolibé husy se vydáváte do blízkosti lidských obydlí, abyste znepříjemňovali život jejich obyvatelům a šířili chaos. Podle tvůrců, lidí ze studia House House, byla při vývoji hlavní inspirací hra Super Mario 64 a série Hitman – přeberte si to, jak chcete.
Kreslené plížení za zvuků klavíru
Grafické zpracování je velice pěkné a spolu s konceptem je hlavní předností hry. Prostředí je malebná britská vesnička, lidé jsou stylizované postavy bez obličeje a vše ve vašem okolí hraje pestrými barvami. Lehce komiksovému ladění napomáhají i bubliny nad hlavami lidí, které vám sdělují jejich momentální cíl, nebo různé zvukové efekty znázorněné kreslenými čarami.
Untitled Goose Game nemá klasický soundtrack, po většinu času vás bude provázet pouze zvuk pleskání, dusání nebo čvachtání vašich husích nožiček (který je ovšem velmi povedený). Jakmile se ale přiblížíte k lidem, začnou vám hrát útržky jakési klavírní etudy, které se dynamicky přizpůsobují tomu, jak blízko k někomu jste a jestli jste byli zpozorováni. To ve výsledku funguje velmi dobře.
Co se týče ovládání, můžete si vybrat mezi klávesnicí nebo pohybem pomocí kurzoru myši. Na pohyb myší se sice zvyká hůře, ale nakonec je o něco přesnější. Pro některé akce se však člověk klávesnici stejně nevyhne. Jako třetí možnost je zde i podpora gamepadu. Kromě základního pohybu a uchopení věcí umí husa také kejhat (vhodné pro vylekání někoho nebo upoutání pozornosti), skrčit se a máchat křídly. Nedočkáte se zde akorát létání, vašemu opeřenci zřejmě kdosi v zájmu vyvážené obtížnosti přistřihl letky.
Stealth hra trochu jinak
Untitled Goose Game neobsahuje žádný boj. Pokud vás člověk zpozoruje a dohoní, jen vás popostrčí od sebe a způsobí, že upustíte jakýkoliv držený předmět. Vrcholem vaší agrese bude, když se s hodnou paní prodavačkou budete přetahovat o smeták, případně když budete malého kluka svým kejháním nahánět přes půl ulice. To ovšem neznamená, že jste zcela bezbranní – naopak můžete záškodničit s pomocí čehokoliv, co se bude povalovat kolem. Rozjedete tak kolotoč kradení věcí, rozvazování tkaniček, zavírání nebohých lidí do garáží, pustošení zahrádek a dalších vylomenin.
Jak je u her založených na nenápadnosti dobrým zvykem, umělá inteligence nepřátel je velice nízká a jejich chování ze všeho nejvíce připomíná jakéhosi křížence ADHD, OCD a následků nepovedené lobotomie. To je však úmyslný ústupek v zájmu zábavnosti, takže se nejedná o chybu. Budete moct tedy pobíhat po okolí, krást vše, na co dosáhnete zobákem (i když jste husa, a ne straka?), a následně věci schovávat nebo přesouvat, aniž by si kdokoliv čehokoliv všimnul… nebo naopak aby si všimnul a vyrazil přímo do vámi nastražené pasti.
Jakmile se dostanete do nové oblasti, obdržíte seznam úkolů. Víceméně všechny budou vyžadovat, abyste si nějak zahrávali s lidmi nebo s jejich věcmi, většinou s komickým výsledkem. Jakmile ze seznamu splníte většinu, odemkne se poslední úkol, jehož dokončení vám umožní postup dále. Mezi jednotlivými lokacemi jsou odemykatelné branky, takže se kdykoliv můžete vrátit zpátky a dohnat případné resty. Hra má (velmi jednoduchý) příběh, který je překvapivý a poměrně vtipný, takže raději moc neprozrazovat. Jen řekněme, že celé to vaše řádění má svůj cíl… (a není to odplata vesničanům za hlasování pro Brexit, jak tvrdí jedna populární fanouškovská teorie.)
Ve dvou se to lépe táhne
V jednom z patchů byla hra rozšířena o kooperativní multiplayer, který je velice vítaným dodatkem. V něm se váš přítel může připojit jako druhá husa a procházet s vámi ty stejné úrovně, avšak s dvojnásobným potenciálem k páchání zla. Pokud máte možnost v tomto režimu hrát, využijte ji, protože zábavnost i hratelnost tak pronikavě stoupají. Potěší také podpora funkce Remote Play, takže si ve dvou zahrajete také po internetu.
První průchod hrou naslepo zabere přibližně tři hodiny, lovci achievementů nebo hráči co-opu se pravděpodobně dostanou někam přes deset. To není samo o sobě tak zlé, ale při ceně 16,79 € to stojí za uváženou – pokud jste navíc již viděli nějaký let’s play a pamatujete si řešení úkolů, o velkou část zábavy tím přijdete.
Zábava dobrá, ale předem nalinkovaná
Problém nastává ve chvíli, kdy hru dohrajete a zamyslíte se nad tím, co jste vlastně dělali. Celou dobu totiž jenom plníte dané úkoly, čemuž je celá hratelnost podřízena. Když dohrajete „příběh“, odemkne se vám volná hra, která vás odmění… dalšími úkoly. Tím se sice herní doba přinejmenším zdvojnásobí, ale pořád děláte to samé, akorát o něco složitější. Jakmile pak dokončíte všechny výzvy, není žádný důvod dále hrát, protože už jste viděli všechno.
Osobně mi velmi chyběla jakákoliv volnost. Úkoly, které se dají splnit více způsoby, spočítáte pomalu na prstech jedné ruky, jinak má vše jedno pevně dané řešení, na které musíte přijít metodou pokus–omyl. Všechny postavy dělají pořád dokola dvě nebo tři činnosti, které jim můžete různě sabotovat, ale zase jen způsoby, které vývojáři předem naprogramovali. Chybí zde invence, která by vás nutila myslet kreativně a hledat nová řešení. Zde se neubráním srovnání s legendárním Goat Simulatorem, který má víceméně stejnou základní myšlenku, ale co do znovuhratelnosti se mi zdá mnohem lepší a úkoly jsou v něm spíše jen takovým bonusem zpestřujícím volnou zábavu v sandboxu.
Když jsem hru poprvé otevřel, nadchl mě kompletní překlad do češtiny. Že se sem tam objeví nějaké drobné chybky a podivnosti, to vytýkat nebudu, ale překladu se zřejmě žádný Čech nikdy ani nedotkl. Z jakéhosi záhadného důvodu třeba v seznamu úkolů přeložili „rake in the lake“ jako „zahnat do jezera“, takže bez přepnutí zpět do angličtiny opravdu nebylo možné zjistit, co se po hráči vlastně chce. Takových přešlapů je zde povícero, což poněkud shazuje celou pointu lokalizace.
Untitled Goose Game je hra s obrovským potenciálem, u které však forma převažuje nad obsahem. Grafická a zvuková stránka je velice povedená a zaslouží si pochvalu, ale vyvažuje ji celkem průměrná hratelnost bez větší hloubky. Třebaže krátká herní doba nebo jistá linearita nejsou samy o sobě chybou, radil bych důkladně promyslet, jestli hru koupit za plnou cenu.
