Také si rádi na chvíli odpočinete od všeho toho shonu a uvítáte, když si můžete zahrát nějakou relaxační hru? Proč tedy nespojit příjemné s užitečným. Série Glass Masquerade, čítající nyní už tři díly, vás uspokojí nádhernou vizuální stránkou ve stylu art deca a k tomu přihodí logické skládačky na způsob tak trochu jiného puzzle. Třetí díl Glass Masquerade 3: Honeylines se však od svých dvou předchůdců trošičku liší a tato recenze vám prozradí v čem, případně zda je to dobře, či nikoliv.
Vizuální krása a relaxace
Hned na úvod musím poznamenat, že podstata série zůstala neměnná a Glass Masquerade 3: Honeylines se v základech drží předešlých dílů. Úkolem hráče je za doprovodu příjemné relaxační hudby poskládat mozaiku z různě tvarovaných dílků. Zatímco první a druhý díl se snažily napodobovat skleněné vitráže hrající všemi barvami, druhé pokračování sází více na realistickou notu nežli na tuto stylizaci. Při skládání tak už nemáte pocit, že pracujete se skleněnými dílky, protože výsledný obrázek, byť je nádherný, vypadá jako moderní malba snažící se napodobit starší výtvarné styly. Osobně v nich vidím více prvky secese než art deca. Možná bude změna vizuálu jeden z potenciálních problémů, který hráči u nového dílu nebudou chtít přehlédnout. Souvisí s ním totiž ještě jeden nešvar, ale o tom až později.
Líbivá grafika je snad tou největší předností hry. Výsledné skládačky nejsou už tolik komplikované, a tak nemáte ani v začátcích sestavování problém s odhadnutím, co za obraz se před vámi rýsuje. Podmanivě krásná ambientní hudba v pozadí není nikterak zvlášť výrazná, ale na druhou stranu vám pomáhá se soustředit a relaxovat zároveň.
Geometrické skládání
Čekat na vás bude celkem třicet levelů neboli třicet puzzlů s výjevy z různých zemí po celém světě, zvířata, fantasy a krajiny nevyjímaje. Osobně bych preferovala více fantastických motivů, protože právě ty mi přišly nejzajímavější a ve hře jich nenajdete zrovna mnoho. Všechny dílky skládačky je třeba umístit na to správné místo, dokud se před vámi nezjeví obraz ve své plné kráse. Poté můžete přejít k další úrovni nebo ten samý level zopakovat na různé způsoby díky herním režimům. Glass Masquerade 3: Honeylines se od svých předchůdců liší nejen vizuálem, ale i větší variabilitou v nastavení puzzlu. Nejenže si lze zvolit lehkou či těžkou obtížnost, na to jsme již z dřívějška zvyklí, ale na řadu přichází i volba, z jakých tvarů chcete obrazec skládat nebo jakým stylem jej chcete sestavovat.
V obou případech máte na výběr z několika možností nebo můžete volbu ponechat na náhodě. Mozaiky jsou primárně rozděleny na dílky nepravidelných tvarů, jako tomu bylo i u předešlých dvou dílů. Představte si je jako kousky roztříštěného skla, jen s pravidelnějším geometrickým uspořádáním. Vítanou změnou je, že dílky na sobě nesou kousek celkového obrazu. Pokud si vzpomenu na předchozí díly, dílky byly černé, což ztěžovalo úsudek, kam je umístit. Mohli jste se orientovat čistě jen podle tvaru. Glass Masquerade 3: Honeylines tento nepříliš příjemný prvek nadobro odstranil. Kromě těchto tvarů lze obrazy skládat ze samostatných šestiúhelníků či z jejich seskupení.
Vývojáři u třetího dílu zvolili cestu geometrie. První a druhý titul přímo vycházely z jednotlivých vitráží, tudíž dílky byly unikátně tvarované dle skládaného obrazce. Nyní se generují pro všechny levely stejně. Nejenže mají všechny totožný počet i stejné tvary, ale dokonce se i jejich umístění v obraze naprosto shoduje… stejný tvar umístíte nehledě na level na to samé místo. Stačí tak poskládat pár obrazů a tento systém si velmi rychle vžijete do svalové paměti. Nebude pro vás problém dílky umisťovat podle paměti na ta samá místa, aniž byste pořádně zkoumali, zda do obrazu pasují. Tím, jak se autoři rozhodli originální skleněné vitráže nahradit „modernějším“ stylem, vás zároveň připravili o moment překvapení.
Výzvy mozaiky
Další možností, jak si puzzly trošku okořenit, je volba, jakým způsobem chcete výsledný obraz skládat. Dostupné dílky se nacházejí vždy po bocích středového obrazu a buďto se vám budou objevovat v sadách z vnějších stran a začnete skládat dovnitř, nebo budete postupovat zespoda nahoru. Další várka nových dílků se objeví až po umístění aktuální sady. Klasický režim se více podobá předchozím hrám, a dokonce můžete titulu říct, aby vás tolik nedržel za ručičku nebo vám naopak nabídl nápovědu, když budete v úzkých. Dílky nelze nijak otáčet a po zvolení se vám ukážou v té samé pozici, jakou zaujímají na obraze. To však neplatí v případě, že si z lehké obtížnosti zvolíte tu těžší variantu. U ní dílky ještě navíc budete muset otáčet.
Glass Masquerade 3: Honeylines je daleko přitažlivější pro opakované hraní, nejen díky již zmíněným režimům a tvarům dílků, ale i proto, že lze zapnout statistiky a plnit takové miniúkoly v přesnosti, v časovém limitu, náhodě i obtížnosti, abyste získali odznáčky. Je to zajímavé zpestření pro náročnější hráče a zároveň nepříznivá překážka pro lovce odměn. Abyste titul dohráli na sto procent, budete jednotlivé puzzly skládat klidně i třikrát na různé způsoby. Tím do hry začne zasahovat repetitivnost. Třetí díl se snaží o inovaci, snaží se posunout vpřed a přinést hráčům tolik chtěnou vůni novoty. Některým se to líbit nebude, ale já osobně tuto změnu vítám, i když k ní mám své určité výhrady.
Glass Masquerade 3: Honeylines je vizuálně působivá a relaxační hra, která spojuje krásnou grafiku ve stylu art deca s logickými skládačkami. Ačkoliv se od předchozích dílů v mnohém neliší, nabízí nové možnosti a varianty skládání. Grafika je líbivá a hudba příjemně doplňuje relaxační atmosféru. Titul nabízí také různé režimy a statistiky pro opakované hraní. I když novinky mohou některým hráčům trhat žíly, třetí díl je zajímavým pokračováním, které i přes veškerou snahu vnést do série novotu lehce zastínilo svůj původní šmrnc.
