Nakladatelství Planeta9 pokračuje ve spanilé jízdě, když vydalo druhou knihu z legendární fantasy ságy Malazské knihy padlých – Dům mrtvých. Teprve druhý příběh z dlouhé malazské série na to jde ale z větší části jinak než Měsíční zahrady a lze v něm vidět, jak se autor Steven Erikson nebojí rozjíždět svou velikou sérii snad do všech možných šílených cest, a to s novými hrdiny, zápletkou i prostředím. Jestli si tedy myslíte, že budeme navazovat na Měsíční zahrady, máte pravdu jen napůl.
Autor:
Vydavatel:
Svět:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Steven Erikson
Planeta9
Malazská kniha padlých
Dana Krejčová
780
černobílý
vázaná s přebalem
duben 2023
978-80-88321-72-9
první
Zdroj: Planeta 9
Znalost prvního dílu není úplně podstatná, ALE!
V prvním díle Steven Erikson přišel s určitým standardem, který se mohl jen horko těžko překonávat. Jsem naprosto v šoku, jak se od první knihy dokázal autor najednou vyšvihnout a ještě více se zlepšit, především v různých charakteristikách postav, což se i příběhově přenáší do druhého dílu. Zatímco v prvním jsme se seznámili s Malazskou říší jako tou nezničitelnou silou, ve druhém můžeme vidět, že její pověst utrpěla a supi se už pomalu začínají slétat. Tím vám naznačuji jednu podstatnou věc.
Měsíční zahrady byste si měli určitě přečíst. Dům mrtvých na knihu navazuje, a ačkoliv to nemusí být na první pohled očividné, věřte mi, bude se to hodit. Knihy na sebe přímo nepřímo navazují, a pokud jste nečetli první díl, nebudete ztraceni, ostatně Dům mrtvých si jede vlastní soutěž. Bude ale pro vás snazší si představit autorův styl psaní. Už první díl představil hromadu postav a ukázal, že to není jednoduchá četba. Druhý díl je neuvěřitelně těžký a o hodně složitější na čtení i pochopení. Kromě toho je delší než Měsíční zahrady, a zjistíte-li, že vám nesednou, ušetříte si hromadu trápení. Přece jen je první třetina knihy masakr, u nějž jen koukáte a nevíte vůbec nic.
Tím vás nechci odrazovat, naopak. Kniha je skvostně napsaná a upřímně, perfektně přeložená Danou Krejčovou. Vy si ji můžete vychutnat jako originální četbu a hltat jedno slovo za druhým. Navíc si nemohu pomoci, ale oproti prvnímu dílu je tu lepší budování charakterů postav a vy chápete více jejich skutky, úmysly i činy, což se skutečně hodí, protože čtenáře čeká více než jedna dějová linka.
Zdroj: Planeta9
Chystá se povstání!
Impérium je na pokraji otevřené vzpoury. Obyvatelé Sedmi měst jsou jako na jehlách. Blíží se válka, která zničí zlé císařství a osvobodí jeho národy. Hrozí masakr, jenž by mohl zničit všechno a stát více životů, než se může na první pohled zdát. Jaký tak asi může být jiný cíl než povstání zastavit?Tady narazíme na asi hlavní problém celé knihy. Jsou to čtyři příběhové linie vyprávěné souběžně.
Na jedné straně pozorujete Psí řetěz a Coltaina, drsného barbara, jenž se kdysi pokusil svrhnout císaře, jehož sledujeme očima historika Kalouse, cestujícího s Coltainem. Kromě toho sledujete Šumaře s Kvítkem, Mappeho, Icaria a Apsalar hledající Tremorlor. Nakonec jsou tu ještě Felisín s Heborikem, již jsou zapleteni do povstání Smrště, a Kalama, který se snaží pomstít císařovně. Hrozně moc linií, ještě více postav, každá je o něčem jiném a je to skutečně šílenost se orientovat. Vůbec tomu ani nepomáhá, jak se ještě vzájemně proplétají, čímž se proměňují, než dospějí k mohutnému knižnímu finále.
Dává to sice čtenáři prostor vybrat si svou oblíbenou postavu – pro mě osobně je to Kalam – ale jinak musím říct, že jsem byl zmaten jako štěně v kukuřičném poli. Na stranu druhou autor neuvěřitelně zaválel ve vykreslování charakterů a vy si je můžete oblíbit, nenávidět nebo cokoliv mezi tím. Navíc vám to do tohoto chaosu přináší určitý prvek rovnováhy, jaký byste mohli postrádat.
Zdroj: Planeta9
Dům mrtvých někomu sedne a někomu vůbec
Už vyloženě eriksonovinou je deus ex machina. Nejhorší situace se vyřeší tím nejpodivnějším řešením. Někomu to možná smysl nedává, ale mě to neuvěřitelně baví. Oproti tomu mě vytáčí, jak stále více otázek přichází bez jasných odpovědí a já nikde nemám ani náznak či pokus o to, aby mi to bylo vysvětlené. Nebudu lhát, mě to baví a více poutá ke knize, ačkoliv rozumím, že spoustu čtenářů to spíše odrazuje. Malazská kniha padlých je však desetidílná série a toto je teprve druhý díl, takže se určitých odpovědí jednou určitě dočkám.
Nejvíce určitě čtenáře připoutá temná atmosféra. Není to růžová hezká četba, a ani to tak nemá být. Svět je na pokraji války a někde už válka je. Autor se vás nebojí tahat za pomyslnou ručičku, v jedné chvíli máte radost a smějete se od ucha k uchu a o dvacet stran později se dojímáte a přemýšlíte nad tím, proč se to tímto způsobem muselo stát, vždyť přece byla jiná cesta. Atmosféra graduje, osudy se pojí, přehled se ztrácí, napětí přibývá a konec je skvost. Možná jsem měl k recenzi napsat jen výše zmíněný řádek, ale to by nedávalo plně smysl. Mnoho dalších recenzí knih naleznete zde.
Dům mrtvých je úžasná fantasy. Sice je místy chaotická a létání mezi dějovými liniemi knize spíše ubližuje, jenže když se na to člověk podívá trošku zpovzdálí, skutečně dojde k tomu, že vše dává smysl a prakticky je, jak má být. Je to hutná a daleko složitější četba, než jsou Měsíční zahrady. Dle mého se jedná též o trošku lepší počin, než je první díl, ale skutečně jen o kousek. Nemohu se dočkat, co přinesou Vzpomínky ledu, protože Malazská kniha padlých mi podala prst, ale já jí chci právě urvat ruku.
