Buffy, přemožitelka upírů hadr. Ta během svých let lovu těchto nočních tvorů údajně zabila pouhých 201. Tvůrci z Arkane Studios se v Redfall rozhodli hráčům tento zážitek dopřát během pár hodin hraní, a to bohužel tak neefektivně, že jsem si nakonec i já přál stát se upírem. Proč? Protože v tomto upírském looter shooteru se povedlo skutečně velmi málo věcí a já stále nevím, jestli vývojářskému studiu stálo vůbec za to, ho vypustit, přestože se na něj čekalo o rok déle, než bylo původně slibováno.
Příběh je opilecký skok plavmo do zdi, kdy se zpočátku zdá, že to mohl být dobrý nápad
V Redfall se příběhově hýbete kupředu pomocí plnění hlavních misí. Během přijetí libovolné mise se objevují obrázky, respektive statické dabované filmy, jež slouží jako brífinky před úkolem. Jejich plněním se postupně dostáváte dále v ději, ačkoliv následující úkol bývá nudnou záležitostí, v níž se tvůrci drží povětšinou klasiky najdi a zabij, najdi a dones, najdi a oprav. K tomu se dostaneme níže. Každopádně během filmů odhalujete příběh města Redfall a zjistíte, odkud se vzali upíři. Upřímně, původ upírů je jedinou pozitivní věcí na příběhu, zbytek je shluk náhodně zjištěných informací a ironicky přivádí i hromadu dalších otázek.
Nepochopil jsem, proč jsou všude okultisté, již upíry uctívají, jak mohou žít v tom zápachu z všudypřítomných mrtvol nebo jak v Redfallu může žít tolik lidí. Doteď mé mozkové buňky trápí otázka, proč upíry hlídají, ale občas je i střílí? Jasně, odpovědi se dají nalézt, když přečtete každý papírek, který ve hře objevíte. Jenže těch papírků je tolik a většina obsahuje tak nerelevantní informace, že nemá smysl tajemství ani odhalovat. Včetně toho, když zabíjíte profesionální vojáky, říkající vám, že jsou profesionální vojáci, již také loví a vraždí upíry, ale sakra, PROČ?
Pokud nepočítám rozuzlení, příběh je zbytečnost a rozhodně měl sloužit pouze k tomu, abyste neběhali bezmyšlenkovitě po malém otevřeném světě. Ostatně plníte mise, ať už hlavní, nebo vedlejší, jež jsou samy o sobě jako v jakémkoliv Assassin´s Creed po třech stech hodinách hraní. Je to nuda a především silně repetitivní. Titul má totiž ukazatel směru i cíle, takže skutečně dojdete z bodu A do bodu B. Občas máte smůlu a musíte něco hledat, ale stačí si přečíst nápovědu: „Panenku najdeš v kuchyni.“ Překvapivě poté najdete panenku v kuchyni. Většinou si navíc vystačíte se zabíjením upírů, a to v momentě, kdy už jste profesionální lovec, není vůbec nic těžkého.
Minimapa a miniměsto rovná se 1 928 718 obyvatel
To číslo s obyvateli jsem si vymyslel. Jen cítím nutnost se vrátit k tomu, abych zmínil nesmyslnost počtu lidí žijících v Redfall. Městečko je rozděleno do dvou samostatných oblastí, mezi nimiž NELZE přecházet. Přijde mi o to horší, že ve chvíli, kdy jsem opustil první oblast, už jsem se nemohl vrátit zpět. Je to kravina. Tvůrci měli skutečně udělat jednu větší mapu a nechat ji trošku komplikovanější. Především první mapa je skutečnou miniaturou. Je to prázdné, podivně nudné a víceméně bezhlavé.
Ironií je, že se všude objevují upíři a okultisté. Prakticky je stačí jen vystřílet, i když respawn v některých oblastech nějakou dobu trvá. Nehledě na to, že domečky, do nichž vstupujete (a těch není hromada), abyste nalezli poklady, rozumějte zbraně, vypadají skoro úplně stejně. Utrpením je, když splníte lokaci v hlavní misi, následně vás tam pošle mise vedlejší, a aby toho nebylo málo, odehraje se tam ještě jedna doplňková mise, protože proč ne. Ohledně domů musím zmínit jednu důležitou věc. V každém domě jsou kohoutky na vodu, jež se dají spouštět. Jelikož jsou k ničemu a tvůrci se místo funkčnější hry rozhodli mít pítka a umyvadla, rozhodl jsem se vám ve změti obrázků ukázat mé nejoblíbenější a odhalit vám jedno velké tajemství – ano, jsem člen Mokrých banditů.
Naprosto hloupě fungují safehousy, tedy bezpečnostní domy. Ty musíte nejprve zabezpečit, což je spuštění vzdáleného elektrického zdroje, jenž rozsvítí UV světla. Lidští kultisté je totiž z neznámých důvodů nemohou vypnout. Toto byl ten moment, kdy už jsem si skutečně začal klepat na čelo. Nicméně v každém safehousu jsou dva úkoly. První je stylem zabij nebo braň a poté, co jej splníte, dostanete úkol na zničení nižšího bosse. Ten po své smrti pustí lebku, pomocí níž se následně můžete dostat k bossovi mapy. Tento proces musíte udělat devětkrát a upřímně, už potřetí mě to pěkně štvalo.
Umožní vám to ale rychlé cestování
Mezi safehousy se dá rychle cestovat, doplnit munici a vlastně jste v nich skutečně v bezpečí. Jenomže jiný význam nemají a prakticky slouží jako vycpávka na mapě. Navíc se v Redfallu dají najít monumenty, po jejichž aktivaci k nim můžete též rychle cestovat. Především v první oblasti, té menší, kdy vám přeběhnutí z jedné strany na druhou zabere tři/čtyři minuty, je to obdivuhodná zbytečnost. Kromě safehousů a domů jsou na mapě ještě upírská hnízda. To je takové zvláštní koření hry, jež opět nemá hlubší význam. Jedná se o malé oblasti, v nichž jsou tlupy silnějších a odolnějších upírů.
Jakmile je pobijete a zničíte srdce hnízda, máte minutu na rabování, během níž můžete posbírat lepší zbraně a itemy k přežití. Řeknu k tomu jen jedno. Je to zbytečnost, protože ty skutečně lepší zbraně naleznete zabíjením upírských „bohů“. Ti se objevují, pokud vám naběhne linie jejich příčetnosti na maximum. V tu chvíli se stáváte lovnou zvěří, ale stylem „zabij, nebo buď zabit“. Horší pak je, že upírského lovce, jenž po vás jde, můžete skutečně zničit. Zanechá pak po sobě legendární zbraň a z vás se stává prakticky nezastavitelný tank.
Nezáleží na tom, jakou z momentálně čtyř hratelných postav si do hry vyberete. Je jedno, jestli budete hrát za Remi, Devindera, Laylu, nebo Jacoba. Každý má sice jiné schopnosti, nicméně v závěru je styl hraní de facto stejný. Osobně doporučím Jacoba, jenž se umí zneviditelnit, takže můžete přijít k upírovi a střelit ho z metru do hlavy. Zajímavostí je, že když v noci běháte se spuštěnou baterkou a jste neviditelní, můžete vběhnout před nepřítele a svítit mu baterkou z milimetru do očí. On vás nevidí a nereaguje. To je jen jedna z mnoha nedodělávek, jež titul obsahuje.
Ratatatatatatata…
Celkově si stačí vzít zbraň a nepřátele kropit nebo je v lepším případě stačí trefit přímo do hlavy. V horším případě vezmete odstřelovačku, s milimetrovou přesností na x metrů trefíte nepřítele do hlavy, a to nejlepší, ostatní kolem něj to ani nezaregistrují. Upíři si toho sice všimnou, pokud jim životy neskončí na minimu, ale v tom případě jen čekají, než do nich zabodnete kolík. Zde se objevuje jedna mysteriózní záležitost. Do upíra vysypete třicet nábojů, jeho životy spadnou na minimum, ale stejně jej musíte probodnout kolíkem. Ten obsahují jen některé vaše zbraně, nenosíte žádný multifunkční po kapsách. Když tedy máte před sebou mrtvou příšeru, která je ve svém „respawnu“ a pomalu se obnovuje, než ji doděláte, můžete do ní střílet brokovnicí a ona se stejně uzdraví.
Zpět ke střelbě. Na výběr je z pár druhů zbraní, přičemž u sebe nosíte tři, a to libovolné. Můžete mít jednoruční pistoli, odstřelovačku, brokovnici, UV světlomet, pušku nebo „drtičku“. Drtička je mega těžká zbraň, střílící kolíky, s níž můžete vždy upíra zabít. Ironií je, že když jste neviditelní jako Jacob, přijdete k nepříteli na metr a odděláte jej, boj je u konce. Osobně jsem si myslel, že je chyba v obtížnosti, protože jsem hrál na střední, ale na nejsnazší to byla komedie a na nejtěžší jsem oproti střední nenašel moc velký rozdíl.Redfall se snaží být v soubojích realistický. Ve skutečnosti si ale dělá, co chce. Viz výbuchy vozidel nebo krvavých boláků (neodborný název, ale vybuchují, tak sem zapadají). Můžete být klidně na druhé straně domu, skočit ze skály nebo být v jiném patře. Když se titul rozhodne, že vás něco zasáhne, ty životy vám prostě ubudou. Nikoho nezajímá, jak moc nelogické to je. Nyní to možná zbytečně zlehčuji – můžete umřít, reálná šance tu je, ale jakmile se naučíte zacházet s neduhy hry, jste nezničitelní.
Nejhorší je, když si všichni vaši nepřátelé jdou pro smrt. AI je asi ta nejhloupější, jakou jsem za poslední roky mohl vidět. Nepřátelé běhají přímo rovně do vaší střelby, jako by se nechumelilo. Upíři před vámi sice trošku zakličkují nebo probliknou, ale jakmile skočíte do strany, stejně se nechají odstřelit. Okultisté jsou už úplně mimo realitu. Schovají se třeba za sloupek o velikosti silniční cedule. Já chápu, že když s dětmi hrajete na schovku, musíte občas dělat, že je nevidíte, ale tohle bylo i na mě moc. Mimochodem, zde se hře povedl v pár případech skvělý bug. Nehledě na to, kolikrát jsem přes sloupek odstřeloval jasně viditelného soupeře, nikdy jsem ho netrefil.
V Redfall si všichni chodí pro kulku
Co se týká vizuálu soupeřů, řekl bych, že jsou přes kopírák. Povětšinou jsou rozliční jen minibossové, krvaví boláci, dušičky atd. Nejběžnější upíři vypadají jako špatně udělaní záporáci ze Stmívání a okultisté jsou stejně odění lidé. Respektive, odění jsou jako na podzim, když se blíží zima. Co se týká hlavních bossů, tam už kreativitu ocením. Snaží se být vizuálně rozliční, ale jsou hloupější ještě více než okultisté.
Řeknu to takto. Nejvíce se zapotíte s tím prvním, u něj jsem skutečně kvetl a nadřel jsem se k jeho smrti, protože jsem umíral na ohnivé motýly, kteří mě zabíjeli z boku. Zbylí tři fungují na principu „budu střílet, přebiju za sloupem a ono to umře“. Měl jsem strach, že se nadřu jako u prvního, ale vůbec. Promarněný potenciál. Lékárničky, šperháky, přepisovače kódů, náboje. Vše najdete kolem sebe, včetně velkého množství zbraní. Jelikož hra postrádá crafting, můžete libovolně prodávat v obchodech, abyste měli místo na další zbraně. Ty se dělí tradičně od běžných po legendární, přičemž je rozeznáte barvičkou. Šedá (žádná), zelená, modrá, fialová, zlatá. Paradoxem je, že zlatá pro level dva je stejně výkonná jako fialová pro level osm. Opět nic světoborného, jen je důležité vědět, že herní měna se tenčí pokaždé, když zemřete.
Může Redfall spasit levelování a kooperace?
Stručně bych mohl říct ne, ale vzhledem k tomu, jak už je tato recenze dlouhá, nemohu si pomoci a musím pokračovat dál. Levelujete plněním misí, za něž dostáváte zkušenosti. Za každou úroveň, o niž postoupíte, získáte bod do jednoduchého a velmi přehledného talentového stromu. Díky tomu získáte samozřejmě možnost posílit své speciální schopnosti. Můžete upravit léčbu zdraví, zvětšit zásobníky atd. Skvělá je ve stromu dovedností možnost resetu schopností – záleží, jestli hrajete sólo, nebo v kooperaci.
K tomu je nutné říct dvě věci. Za prvé, lepší schopnosti hru zlehčují, tudíž z primitivní se stává mega primitivní. Za druhé, změny jsou příjemně ihned vidět. I tak se jedná snad o to nejlepší, co titul nabízí.S kooperativním režimem je to složitější. Můžete hrát s kamarády, je to super, postupujete příběhem rychleji. Jenomže jakmile skončíte a budete si chtít zahrát sólo, jedete odznovu. Splněno má jen ten hráč, jenž hru zakládal. Druhou věcí je nevyváženost levelů. Jeden hráč má level pět, druhý patnáct, ale upíři se orientují dle silnějšího. Ten s levelem pět je k ničemu a ten s levelem patnáct se skoro zapotí.
Redfall nemá sdílený inventář, a budete-li chtít střídat hrdiny, vždy začnete od začátku. Výsledek je, že buďto hrajte s někým od počátku hraní a projděte si hru spolu, nebo jeďte sólo. Jiné východisko bohužel v kooperaci není. Nehledě na to, že pokud jste dva zkušenější hráči, usnadňujete si hru ještě více a proměníte Redfall doslova v Nudafall.
Nech ho být, už nevstane
To doufám, protože se mi titul opět zasekl. Technický stav hry je doslova tristní. Pravidelně se mi stává, že se mi zabuguje a já se nemohu hnout, během čehož většinu času zemřu. Frekvence snímků si lítá nahoru dolů. Trvalo mi celých dvacet minut nastavit hru tak, aby se vše odehrávalo v rozumné míře. Co jsem se bavil s jinými hráči, občas stačí jen trošku poupravit rozlišení. Srandovně pak působí padání ze skal, záseky v křoví, pády z budov, propadnutí do hory, levitující tašky nebo nefunkční baterka, kterou máte jenom jednu, tudíž: „Zkoušeli jste hru vypnout a zapnout?“ Technický stav je i nyní velmi špatný, a to i přesto, že už proběhl jeden velký patch, jenž měl titul vylepšit.
Co se týká vizuálu, Redfall se vrátil do prvního desetiletí momentálního tisíciletí. Když porovnáte Redfall s jakoukoliv hrou posledních pěti let, budete zaraženi, jak zastarale titul vypadá. Skutečně nevím, co bych vypíchl, že mě bavilo a uchvátilo svou grafickou podobou. Když si k tomu připočtete cenovku 70 euro, je vám smutno ještě víc. Tedy kromě přítomnosti kohoutků, to je srdcovka.
Ze zvuků mám podobný pocit. Nemám v hlavě ani jeden akord, který by mi utkvěl. Střelba, křik, střelba. Nic jiného si nepamatuji, a asi ani nechci. Nějakým způsobem jsou ve hře přítomny, ale nijak výrazně, jen se svezly do průměru. Vyjma dabingu. Tam mohu říct, že i v těch krátkých statických filmových promítačkách jsem si užil, co jsem slyšel, nehledě na to, jak nudné bylo pozadí. Doslova si dovedu představit audioknihu.
Redfall je jedním slovem nehoda. Čas dohrání je necelých dvacet hodin, a to i když plníte všechny možné úkoly. Cena je přemrštěná, technický stav hrozný, vizuál zastaralý, optimalizace prapodivná, repetitivnost obrovská, kooperace polovičatá, bossové snadní stejně jako titul a mnoho dalšího, co jsem výše zmínil. Skutečně jedinými viditelnějšími bonusy jsou talentový strom, dobrý dabing a původ upírů. Jenomže když si řeknu, že tohle je AAA hra od studia dosud dělajícího super hry, je to zoufalství. Osobně tuto hru nedoporučuji, ačkoliv nemohu vyvrátit, že se na ní možná ještě bude pracovat. Ale kdo ví, Arkane už plánuje další AAA titul.
