Když jsem byl kdysi dávno já osobně přirovnán ke gibonovi, připadaly v úvahu pouze dvě možnosti – buď se urazit, anebo se s tím smířit. Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně roztomilé tvorečky, nakonec vyhrála možnost b) a giboni mi zaujali místo v pomyslném osobním zvířetníku.
Gibbon: Beyond the Trees, který v roce 2022 vydalo studio Broken Rules, si bere právě tyto lidoopy pod drobnohled a snaží se nám je v herní podobě přiblížit. Navíc je lehce atypicky obsazuje do žánru nekonečného runneru, což je sice zdánlivě náhodná, ale logická a originální kombinace. S ohledem na volbu hlavního hrdiny to tak byla pro recenzi jasná volba.
Na životech gibonů záleží
V dnešní době máme již mnoho her, které se více či méně zřejmě snaží upozornit na reálné problémy našeho světa. Z těch nenápadnějších jde třeba o APICO a Terra Nil, o něco srdceryvnější je například Endling – Extinction is Forever nebo Wavetale. Gibbon: Beyond the Trees se řadí k těm druhým jmenovaným a zejména příběhový režim vás nenechá na pochybách, že takový gibon to v dnešní době nemá vůbec jednoduché.
Nejde však jen o hlavní dějovou linku a náhodně nacházené doplňkové texty, poučení vám jasnou formou předá i design prostředí. Ničím nedotčený prales je ideální a poskytuje dost prostoru pro houpání, hořící stromy pro vás představují past. Plantáž olejnic vás příliš bavit nebude (na pravidelně vysázených palmách pohyb vázne), stejně jako lidské město. Civilizaci i zničenou přírodu si tak zošklivíte a budete nedočkavě vyhlížet prales, čímž se z vás také tak trochu stane gibon.
Proručkujte se k úspěchu
Pokud jste někdy měli to potěšení vidět živé gibony, mohli jste si všimnout, že mají podezřele dlouhé paže, podezřele krátký trup a chápavé prsty. Díky nim se celé jejich tělo může při ručkování chovat jako kyvadlo, čímž umožní rychlý a plynulý přesun ve větvích. Tomuto pohybu se učeně říká brachiace a kromě gibonů jej – v omezené formě – umí už jen pár dalších druhů opic (Wikipedie tvrdí, že teoreticky je schopen brachiovat i průměrný zdravý moderní člověk, ale to zkoušejte jen na vlastní nebezpečí). Hra se v tomto ohledu snažila o věrnost a ohledně ovládání šla až na dřeň.
Jedním tlačítkem (X, pravé tlačítko myši nebo šipka nahoru) kloužete, skáčete či běháte, druhým (C, levé tlačítko myši nebo šipka doprava) se houpete na větvích či jiných záchytných bodech a třetím (A, obě tlačítka myši zároveň nebo šipka doleva) provedete salto vzad pro nabrání rychlosti. Teoreticky máte k dispozici ještě šipku dolů k puštění se nebo propadu skrz platformu, ale využívat ji budete minimálně. Doprava běžíte automaticky a zastavit se nemůžete, takže vše je s trochou nadsázky vlastně 1D.
I přesto není hratelnost úplně prvoplánová, klíčem je zde totiž rychlost a setrvačnost. Správným pouštěním kláves nabíráte výšku a zachováváte plynulý pohyb, se špatným načasováním naopak ztrácíte rychlost a padáte. Vhodným řetězením kláves navíc můžete provádět jednoduchá komba.
Posledním prvkem, který vám občas zasáhne do hry, je druhý gibon; většinou pouze ručkuje někde opodál, ale někdy se ve vzduchu potkáte a můžete se navzájem popohnat, abyste doskočili dále. Je akorát škoda, že vašeho společníka bude vždy řídit AI – dokážu si představit, že tuto úlohu by mohl zastat i druhý hráč v kooperaci.
Taková indočínská pohoda
Celkový vizuál (spolu se zmíněnou jednodimenzionálností) mi mimoděk připomínal Inside. Prostředí je sice o poznání živější a barevnější, ale také zde máte svou vlastní linku, po níž se pohybujete, zatímco pozadí tvoří trojrozměrné objekty. Na rozdíl od Inside na vás akorát pozadí (ani například lidé ve městech) příliš nereaguje. Jinak si však u prostředí není na co stěžovat, 3D modely budov dobře ladí s kresleným obzorem i s postavami v popředí, a navíc vám vše průběžně ozvláštňují změny počasí i s patřičnými efekty.
Gibbon: Beyond the Trees kromě toho disponuje procedurální animací zvířat à la Rain World. Vaše paže se tak samy natahují směrem k interaktivním prvkům, aby pohyb působil co nejvěrohodněji, nohy pruží při dopadu a gibon už dopředu kouká na další místa pro ručkování. Újmy se většinou nemusíte bát, tento hrdina je proti poškození z pádu naprosto imunní. Jen ohledně ohně nebo skoku do řeky už takové štěstí nemá.
Hudební podklad tvoří rovníková klasika s dřevěnou perkusí a občasnou melodickou linkou, která vás při nekonečném běhu nebude příliš vyrušovat (podivnější akorát je, že stejný klidný rytmus si udrží i v rámci skriptovaných dramatických scén v příběhu). Kromě hudby uslyšíte také zvuky jiné pralesní zvířeny a občasné giboní volání vaší postavy.
Nekonečný pohyb… za čím?
Ačkoliv je jádro hratelnosti docela robustní, vývojáři zřejmě úplně nepřišli na to, jak ho v rámci herního designu správně uchopit. Jinými slovy, všechny možnosti hry nabízejí jen lehké variace toho samého základu.
První režim je příběhová linka, v níž se chvíli spokojeně houpete v pralese, pak přijde Zápletka, dostanete šok, osušíte pár slziček a vydáte se zachránit vaše malé giboně ze spárů pytláků. Jedná se o nenápadně pojatý tutoriál, abyste se seznámili s ovládáním a všemi oblastmi, z nichž se budou skládat úrovně. Zde nic není ponecháno náhodě.
Poté se vám odemkne volná hra, která vás nechá vysvobozovat z klecí další uvězněná exotická zvířata a sbírat bonusové útržky z encyklopedie. Tady už se dostává ke slovu nekonečný režim, prostředí tedy tvoří nekonečný celek generovaný z menších předpřipravených úseků. Pokud některou z klecí se zvířetem minete (jak jste jen mohli??), váš gibon sice dá hlasitě najevo své zklamání, ale jinak budete mít zavčas příležitost svou chybu napravit.
Poslední možností je klasická denní výzva, která vám nabídne standardizovanou mapu a pět minut na to, dostat se co nejdál. Nutí vás to se ke hře (alespoň teoreticky) vracet a vzhledem k tomu, že ji pravidelně hraje tak pět lidí, máte prakticky jisté umístění v tabulce nejvyšších skóre.
Příběh vám zabere něco přes hodinu čistého času a poté… na jednu stranu autoři připravili dostatek sběratelských předmětů a achievementů, aby bylo ještě nějakou dobu co dělat. Na stranu druhou, prvotní „kampaň“ vám ukáže úplně všechno, co je zde k vidění, poté akorát pilujete techniku a naháníte skóre. Nejde však popřít, že občasné virtuální ručkování ve větvích je celkem relaxační zážitek
Gibbon: Beyond the Trees přináší nekonečný runner, avšak s netypickým hrdinou a s environmentálním poselstvím. Hratelnost stojící na překvapivě zábavném plynulém houpání si docela rychle osvojíte, a přitom se i po několika hodinách budete chtít dále zlepšovat. Hra je akorát jinak docela chudá na obsah, proto možná zvažte její pořízení ve slevě.
