Když byl před dvěma lety na WitcherConu představen nový komiksový projekt The Witcher: Ronin, mé srdce zaplesalo. I přes obrovské nadšení jsem nakonec udržela emoce na uzdě a řekla si, že kampaň na Kickstarteru přeskočím a vytrvám v naději, že si české nakladatelství Crew nenechá tuto příležitost přeložit další zaklínačské dobrodružství jen tak ujít. Jak vidíte, ředitelé nezklamali a Zaklínač: Rónin konečně vyšel i u nás. Pojďme se společně podívat na to, jak se český překlad vyvedl a co se ukrývá uvnitř pod nádhernou titulní obálkou.
Autor:
Kresba:
Autor obálky:
Vydavatel:
Překlad:
Redakce:
Lettering:
Počet stran:
Rozměry:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Rafal Jaki
Hataya
Jen Bartel
Crew
Jana Komárková
Stanislav Komárek
Josef Ládek
120
182 × 258 mm
barevný
brožovaná
březen 2023
9788076793279
první
Zdroj: Crew
Nedokážeš najít mne
Stezka, po které zaklínači kráčí, je vskutku nevyzpytatelná. To nám už ostatně dokázaly předešlé projekty tohoto univerza. Tentokrát se však Geralt zatoulal dál než kdy dříve a z našich krásných luhů a hájů přesídlil do míst inspirovaných japonským historickým obdobím Edo. Dalo by se tedy říct, že potracenky, kikimory, archespory, wyverny, topivce a další monstra slovanské mytologie vyměnil za tvory z japonských mýtů.
Zaklínač: Rónin je nový přírůstek do rodiny komiksů od společnosti Dark Horse, který se ovšem tak trochu vymyká ostatním. Na rozdíl od předešlých dílů se nesnaží mermomocí zapadat do konceptu světa klasického Zaklínače a vydává se trochu jinačí, nezávislou cestou. Jedná se tak o zcela samostatný příběh, který na první pohled nenavazuje na nic, co bychom již znali. Přesto se s touto kombinací slovanského a japonského folklóru nesetkáváme zcela poprvé. Geralt, Ciri i Yennefer už dříve oblékli kimona. Pózující jako nádherné sochy zdobí herní doupě nejednoho geeka, a právě od samotných vývojářů tolik populární herní série, milované statisíci fanoušky po celém světě, přišla myšlenka na to, obohatit toto netradiční, leč zajímavé spojení dvou kultur. Za scénářem totiž stojí Rafał Jaki, v současnosti už bývalý zaměstnanec studia CD Projekt RED.
Drahý osude, můžeš jít laskavě do prdele a nechat mě být?
Japonská mytologie je stejně tak jako ta z našich končin plná roztodivných stvoření nahánějících hrůzu. Spojení Zaklínače a země vycházejícího slunce tak má velmi podobný nádech jako předešlé díly, jen s tím rozdílem, že zde pocítíte více exotiky. Za předpokladu, že by se Geralt narodil do období Edo, jistě by to byl právě rónin. Přece jen i na tyto potulné samuraje bylo pohlíženo stejným způsobem, jakým lidé nemají v lásce proměněnce a mutanty, zkrátka zaklínače. Stezka Geralta vede tak, jak dobře známe. Potkává místní obyvatele a za správnou cenu řeší jejich problémy. Přitom se dostává do křížku s kodexem, který, jak je vidno, má u zadele. Protože se chci vyhnout spoilerům, nebudu zabíhat do detailů, ale když připomenu informaci z anotace, prakticky se dozvíte vše, co se v komiksu děje. Geralt je na stopě Sněžné ženě, jinak známé také jako Juki onna.
Zatímco náš pasivně agresivní zaklínač/rónin valnou většinu komiksu stráví honbou za Sněžnou ženou, na pozadí se lehce rýsují tři menší zápletky mající na směřování příběhu nepatrný vliv. Přesto by se dalo říci, že zhruba devadesát procent svazku působí jako velmi pomalý rozjezd a až na posledních stránkách se skutečně začne dít něco zajímavého. Příběh je hodně vleklý a z hlediska scénáře se autor moc nepředvedl, protože většina textu je omezena pouze na pár slov či kratší větné celky. Kvůli tomu sto dvacet stránek proletíte rychlostí blesku, protože spoustu obsahu tvoří pouhé ilustrace.
Zdroj: Crew
Vybrali jste si svou cestu, zvolili si osud
Rozporuplné dojmy ve mně zanechává rovněž umělecká část titulu. Zaklínač: Rónin se odehrává v Japonsku. Je tedy naprosto přirozeným instinktem napodobit výtvarný styl těchto končin. Velmi se mi líbí, kolik dynamiky se v ilustracích ukrývá a jak moc dobře dokážou tento pocit přenést na čtenáře. Když uvidíte znázornění deště, zazní vám v mysli bubnování kapek na rozbahněnou cestu a do vytvořených kaluží. Když se Geralt vrhne střemhlav vstříc nepříteli, jako byste slyšeli šelestění větru a prosekávání tenké čepele katany napříč vzduchem. Kolorování je voleno do pastelových barev s nízkou sytostí a jasnou dominancí hnědých odstínů. Nejvýraznější barvou se tak stává černá, která zde má obrysovou funkci. Jasně rámuje každý tvar a jasně definuje každý detail. Možná proto na mě kresba působí jako takové omalovánky, protože jednolitě vybarvené části jsou většinou vymezeny černou linií s bohatou šrafurou.
Upřímně mám pocit, že výtvarná stránka k tématu přesně pasuje, ale přesto se nemohu zbavit dojmu, že je nevýrazná. Netuším, jestli to mají na svědomí méně syté odstíny barev, jež mohou působit vybledlým dojmem, nebo zda mi kolikrát dost zjednodušené scény navozují pocit neúplnosti. Zatímco jedny stránky jsou plné detailů a pohybu, jiné naopak postrádají hlubší rysy a vypadají až skicovitě. Ocenění uděluji scéně polonahého Geralta oddechujícího si v horkých pramenech. Mám z ní totiž příjemné flashbacky na začátek třetí hry i seriálovou adaptaci.
Kappy jsou vtipálci
Celou dobu jsem titul Zaklínač: Rónin popisovala jako komiks, ale dovolte mi to uvést na pravou míru, protože tento termín je poněkud nepřesný. Ve skutečnosti je svazek takový hybrid stojící na pomezí komiksu a mangy. Má totiž rysy obojího, ale přitom se nedá samostatně označit ani jako jeden z nich. Je to podobný případ jako u nedávno recenzovaného titulu GG – život je videohra. Zaklínač: Rónin uvnitř vypadá jako klasický komiks, ale svou stavbou a členěním napodobuje mangu – čte se od konce zprava doleva.
Pominu-li poslední souboj, byly pro mě nejzáživnějšími částmi celého svazku až závěrečné stránky věnované bestiáři. Zde najdete přehled a dost detailní popis jednotlivých monster, s nimiž se střetnete. Je to příjemné zprostředkování části japonského folklóru, za jehož přítomnost jsem skutečně ráda. Nikdy není pozdě na to, přiučit se novým věcem, no ne? Jako další velmi povedenou složku tohoto projektu hodnotím titulní stránku s propracovaným zlatavým pozadím a pohledným zaklínačem, který svůj stříbrný a ocelový meč vyměnil za dvě katany.
Zaklínač: Rónin ukázal Geralta v trochu jiném světle odlišného světa, prostoru a času. Spojení slovanské a japonské kultury má tuze exotický nádech a fanoušky neohroženého zaklínače jistě dokáže stimulovat na těch správných místech. Co dynamika kreseb do děje vnese, však vleklý příběh nedokáže využít a celý komiks tak může působit spíše jako méně záživný předskokan něčeho většího. Snad se tedy v brzké době dočkáme pokračování.
Zaklínač: Nářek čarodějnice – recenze
