Dnešní doba a především její technologie umožňují šikovným vývojářům popustit uzdu své kreativity a vytvářet nezapomenutelná díla. Líbí se mi, jak zejména nezávislí tvůrci experimentují a snaží se hráčům zprostředkovat pokaždé zcela jedinečný zážitek. Přesně takto by se dala definovat nová hra ONI: Road to be the Mightiest Oni, která se o originalitu snaží, seč může, ale přitom ztrácí pevnou půdu pod nohama na úplných základech. V této recenzi se celé problematice podíváme blíže na zoubek a shrneme vše, co by vám mělo pomoci v rozhodování, zda si titul pořídit.
Já chtěl bych být ten nejlepší
Celá myšlenka hry ONI: Road to be the Mightiest Oni se nese na dost znatelné existenciální vlně a sleduje cestu hlavního hrdiny s cílem se pomstít. Kuuta, nebojácný bojovník z armády démonického krále, v poslední bitvě utrpěl zdrcující porážku proti slavnému zabijákovi démonů jménem Momotaro. Jako zázrakem Kuuta přežil, ale jeho čest byla sražena až na to nejspodnější dno. Kuuta se tedy rozhodl vydat se na ostrov Kisejima, na němž sídlí silní démoničtí duchové, kteří Momotarem byli kdysi poraženi. Pokud je Kuuta vyzve k boji a přemůže, získá dost sil a zkušeností na to, aby mohl svého úhlavního nepřítele přemoct v odvetném zápasu a pomstít se.
Získávání síly ovšem nebude tak jednoduché a na Kuutu bude čekat mnoho překážek. Naštěstí na vše nebude sám. Během chvilky se spřátelí s roztomilým duchem Kazemaru, který mimochodem vypadá, jako by si na chvilku odskočil ze Super Maria, a společně se pokusí zesílit. Jak Kuuta a Kazemaru procházejí různými zkouškami, na jejich cestě se k nim postupně přidají další společníci, s nimiž si začnou vytvářet určité pouto. Příběh se velmi zaměřuje na vyprávění založené na emocích, konkrétně vyzdvihuje přátelství, a to vše podtrhuje tajemnou atmosférou.
Pátrání po síle
Kuuta může zesílit jedině tak, že vyzve a porazí všechny démonické duchy ostrova. Střety jsou členěny na mise, tedy na jakési bojové výzvy s různými variacemi, aby hráčům nepřišly na to samé brdo, i když tomu v podstatě tak je. Cílem bude v kruhově ohraničující aréně porazit veškeré nepřátele nebo obchodníka bezpečně eskortovat z jednoho místa na druhé. Vývojáři se snažili do misí vnést určitou rozmanitost tím, že se vám občas změní kamerové úhly, ale ani to vám neposkytne dost silný stimulační kopanec na to, abyste brzy neměli pocit, že děláte to samé neustále dokola. S přibývajícími výhrami se znásobí počet i odolnost nepřátel a dojde také na souboje s bossy, z nichž si jako trofej odnesete novou speciální schopnost.
Soubojový systém sice není moc rozmanitý, ale u hry tohoto typu ani nemůžete očekávat nic složitějšího. Kromě rychlého a silného úderu můžete uhýbat ranám nepřátel a použít speciální útok. Kazemaru přitom slouží jako vaše podpora pro léčení či další akce. V ONI: Road to be the Mightiest Oni protivníky nejprve musíte zbít a doslova je přivést do bezvědomí, abyste následně mohli zničit jejich duši. Pokud se vám to nepodaří včas, nepřátelé opět nabydou vědomí a půjdou vám dále po krku. U silnějších oponentů musíte využít schopnosti Kazemaru, aby vám pomohl duše extrahovat a vy je tak mohli zničit.
Jinak řečeno, mise jsou z velké části zaměřeny na spolupráci dvou postav, z čehož dokážete odhadnout možné úskalí v ovládání. Možnost sám si určovat pohyb kamery je vždycky vítanou mechanikou, ale když se vám v zápalu boje zasekne na místě, budete si raději přát, aby byla statická už od samotného začátku. Celé to působí těžkopádně, a pokud nezvládnete hru odehrát pouze na klávesnici, je zle. Jakmile budete chtít útočit pomocí myši, nemáte absolutně žádnou šanci stíhat ještě zároveň ovládat ducha, protože vám k tomu zkrátka a jednoduše bude chybět třetí ruka. Ovladač je k této situaci o něco přívětivější, ale vývojáři přece nemohou tolik počítat s tím, že po něm všichni hráči sáhnou. Bohužel nastavení titulu nenabízí zrovna velké možnosti, a tak se nejen s přenastavením kláves rovnou rozlučte.
Jak odradit hráče
Mimo misí vám ostrov Kisejima naskytne částečnou volnost pro toulání se, objevování, hledání záznamů do deníku, zachraňování duchů a sbírání hub, jež zde fungují jako platidlo. Přestože se však svět zdá být otevřený, není tomu tak. V postupu vám budou bránit neviditelné stěny, které vás nepustí do další oblasti, dokud neprojdete určitým počtem misí. Aby toho nebylo málo, souboje s bossy jsou limitovány množstvím srdíček, tedy životy, které aktuálně máte. Jinak řečeno, pokud nedisponujete dostatkem zdraví, máte smůlu. Životy si zvyšujete odchytáváním zbloudilých duchů, které je nutné pomocí Kazemarua lokalizovat, úspěšně odchytit – což je občas nadlidský výkon a hnedle vám řeknu proč – a bezpečně dovést až na místo určení, přičemž vás cestou mohou nahánět jiní duchové. Přijde vám to zamotané? Hned to uvedu na pravou míru a popíšu vám svůj problém s touto mechanikou.
Kazemaru dokáže zachytit přítomnost ducha nacházejícího se poblíž, který je jinak neviditelný. Poté, co zjistíte jeho polohu, ho musí sám Kazemaru chytit. To znamená, že jednou rukou držíte klávesu pro to, abyste se přepnuli do módu ovládání této postavy a druhou rukou na opačné straně klávesnice řídíte její pohyby. Když se k duchovi dostatečně přiblížíte, musíte stisknout další tlačítko pro jeho chycení… když se jednou za čas rozhodne reagovat. Problém nastává hned v několika věcech.
Zaprvé, Kazemaru se nemůže od Kuuty hnout příliš daleko, protože i když ovládáte ducha, kamera stále sleduje na místě stojícího Kuutu. Střetáváte se tak s limitujícím prostorem obrazovky. V případě, že byste chtěli oběma postavami pohybovat současně, přeji vám hodně štěstí, budete ho totiž potřebovat ke sladění obou hemisfér. Zadruhé, duchové, které musíte lapit, velmi rádi a rychle utíkají a ještě raději nacházejí útočiště v moři… vy totiž neumíte plavat. Zatřetí, po jejich odchycení se často stane, že vás cestou k cíli začnou nahánět démoničtí duchové, kteří jsou asi tak dvakrát rychlejší než vy, a tak vám nezbývá nic jiného než se jejich pokusům o úder snažit vyhnout. To ve finále znamená, že sotva popoběhnete, už se musíte i se svým obrovským batohem na zádech střemhlav vrhnout dopředu a natlouct si nos. Než se však zvednete, démon už je opět za vámi a čeká vás další takovýto úhybný manévr. Celé to má za následek velice zdlouhavý a otravný proces, při kterém přijdete o hromadu nervů. Nejhorší na tom všem je, že jste do toho přímo nuceni, protože jinak se v příběhu neposunete dál.
Pro i proti
Kisejima je domovem nejen démonických duchů, ale i pár dalších postav, které se vám pokusí vaše putování zpříjemnit. Mezi takovými je osiřelá dívka Kanna, u níž doteď nerozumím tomu, co dělá na místě, ze kterého se údajně jen málokdo vrátil živý. Přesto je příjemné sledovat postupně se prohlubující vztah mezi ní a Kuutou. Dalším užitečným společníkem vám bude obchodník, u něhož můžete utratit veškeré své těžce sesbírané houby. Za ně si můžete pořídit léčivé předměty nebo nové zbraně a kalhoty s vlastními statistikami a bonusy… nečekejte však nic závratného. Jedná se spíše o kosmetické doplňky než užitkové vybavení.
Čím se titul ONI: Road to be the Mightiest Oni rozhodně může právoplatně chlubit, je vizuální stránka, která je mile a osobitě kouzelná. Pomocí techniky cel-stínování 3D modely působí jako dvourozměrné a naskýtají tak hráči iluzi kresleného filmu. Postavy jsou zajímavé, bez problému k nim přilnout, i když nemáte prostor pro to, je charakterově poznat více do hloubky. Atmosféru navíc podtrhuje velice zdařilý hudební doprovod, který bych vám s radostí vynachválila do nebes, kdyby jen netrpěl jedním zásadním problémem. Tím je úvodní píseň, kterou od příjezdu na ostrov uslyšíte po valnou většinu celé hry. V prvních momentech vám bude lahodit uchu, ale právě kvůli tomu, že nejde o melodii, nýbrž o zpívaný text, se vám velmi rychle dostane pod kůži a vy ji z hlavy jen tak nedostanete. Bohužel to myslím v tom negativním smyslu. Kéž by se hudba dala změnit, nebo alespoň prohodit s jinou melodickou skladbou, protože po třech hodinách toho měly mé ušní bubínky už dost. Záchranou mohou být dojemné cutscény vyplňující prostor mezi objevováním a misemi. Situace se obrací v momentě, kdy jdete odevzdat zachráněného ducha a už poněkolikáté sledujete animaci naplňujícího se srdce nebo před zahájením mise musíte nejprve provést pokaždé tu samou interakci s protivníkem. Pokud chcete natahovat hratelnou dobu, tento způsob není tím správným řešením.
Jak to tedy celé shrnout a jak ONI: Road to be the Mightiest Oni hodnotit? Hra má krásné poselství, krásný vizuál, krásnou hudbu – i když jí je v určitých případech přespříliš – a krásnou myšlenku. Bohužel hráčům celý tento osobitý herní zážitek kazí pomalé tempo, vynucené plnění otravných aktivit, které vám budou lézt krkem, monotónní náplň, cyklická hudba, nepřeskočitelné opakující se cutscény, vyšší cenovka za přibližně sedm hodin obsahu, minimum možností základního nastavení i uživatelsky nepříjemné ovládání na klávesnici. Vývojáři z KENEI Design aktuálně pracují na opravách a pevně doufám, že se jim podaří hru doladit až do té podoby, že si od hráčů vyslouží slova chvály.
ONI: Road to be the Mightiest Oni zřejmě spatřil svět dříve, než na to byl připravený, a to způsobilo, že se setkává s velkou vlnou kritiky. Na jednu stranu je to oprávněně, protože zejména repetitivnost titulu v mnoha směrech bude jedním z hlavních důvodů, proč od hry odvrátíte zrak. Pokud ovšem vytrváte, dostane se vám zajímavého zážitku. Bude to sice bolet, ztratíte pár nervů, potrápíte ušní bubínky a možná hru nepokoříte na jeden zátah, ale nakonec si řeknete, že to vlastně nebylo zas až tak špatné.
FUN FACT
Oni je název pro démona pocházejícího z japonské mytologie. Často bývá vyobrazen jako obrovské děsivé monstrum s drápy, rohy, tesáky, se zelenou, modrou nebo červenou barvou kůže a s velkým kyjem. Hra ONI: Road to be the Mightiest Oni si tento koncept mytického monstra pojídajícího duše převzala a stylizovala ho do mírumilovnější podoby, z čehož nakonec vznikl Kuuta.
