Wizarding World je bezpochyby univerzem, které se svojí silou může rovnat Středozemi i předaleké galaxii, přesto se na originální hru z tohoto světa čekalo tak dlouho. Sám nejsem velký Potterhead, filmy mám sice velmi rád a viděl jsem je několikrát, ale například knížky přelouskávám tuto zimu poprvé. Nedá se tedy říct, že bych na výlet do Bradavic nemohl dospat, ale těšil jsem se velmi. Bohužel po zhruba třiceti hodinách musím konstatovat, že bych byl radši, kdyby mi dopis ze Školy čar a kouzel přišel o něco později. Hogwarts Legacy je totiž celkem zklamáním a já vám teď povím proč.
You are a wizard, nepojmenovaný protagonisto
Hogwarts Legacy je propagováno jako RPG ze světa Harryho Pottera, které se odehrává v druhé polovině devatenáctého století. Na svědomí ho má studio Avalanche Software, což nejsou tvůrci Just Cause, nýbrž autoři her, které jste pravděpodobně nehráli, protože se jedná o tituly jako Disney Infinity nebo adaptace filmových Aut do herní podoby. Nechci na ně hledět skrze prsty, ale asi se všichni shodneme, že takovýto materiál se mohl svěřit do zkušenějších rukou. Bohužel musím studio a vydavatelství WB Games hned zkraje obvinit z falešné reklamy, protože se rozhodně nejedná o RPG. Na začátku si sice vytvoříte v jednoduchém menu svého bezejmenného hrdinu, tím to ovšem končí. Žádné volby ani budování bojového buildu vás nečeká. Dialogový systém je pouze kosmetický a žádný reálný vliv nemá. Občas můžete někoho utřít sarkastickou hláškou, ale to je tak vše.
Hrajte za studenta nebo studentku, já si dovolím používat v recenzi mužský rod, protože jsem hrál za mužského hrdinu, který musí nastoupit rovnou do pátého ročníku kvůli tomu, že vidí stopy prastaré magie. Asi. Hra nikdy úplně jasně nevysvětlí, proč je vaše situace taková – prostě taková je a basta. Po dramatickém úvodu se dostáváte do Bradavic, kde jste zařazeni do koleje, což mimo jednoho speciálního kolejního questu (nejlepší má Mrzimor, pssst) má pouze kosmetický efekt. Poté začíná totálně generická power fantasy o vyvoleném hrdinovi, kterých je Wattpad plný. Nemůžu to říct jinak, než že příběh je opravdu hrozný. Je totálně hloupý, bez nápadu a smysl postrádající. Jediné chvíle, kdy scenáristé aspoň na moment vykouknou z podprůměru, jsou exkluzivní quest pro PS5 v Prasinkách a dějová linka kolem Sebastiana Swallowa. Jinak po všech stránkách bída.
You are Mary Sue!
Pokud nejste familiární s termínem Mary Sue, dovolte mi ho na začátek objasnit. Mary Sue je typ fiktivní postavy, která je autorem vykreslena nerealisticky bez slabých stránek. Pojmenování pochází původně z fanfikce a nezřídka označuje autorovo idealizované vlastní já. Tato definice perfektně sedí na hrdinu, za kterého hrajete. Ten nemá jméno ani žádnou minulost, a tím pádem ani žádnou osobnost. Je to jen taková figurína, které z pusy vypouští prvoplánové fráze. Za celou dobu si k němu hráč nemůže vytvořit jakékoliv pouto, protože se nikdy ani na okamžik nepřiblíží k něčemu, co by jakkoliv připomínalo lidskou bytost.
Zároveň hlavní hrdina totálně překypuje talentem. Všechno mu hned jde a je vlastně úplně zbytečné, aby chodil do školy, měl by jít rovnou na ministerstvo kouzel. Sice zameškal čtyři roky školní docházky, ale to je jedno, protože s prstem v nose likviduje stovky černokněžníků, skřetů a pavouků, jako by se nechumelilo. Spíše než za studenta hrajete za masového vraha, který populaci v okolí Bradavic značně redukuje. Je jedno, že jste v nějaké disciplíně excelentní, protagonista v ní bude mnohem lepší. Koště sice objevil teprve včera, ale už si maže na chleba kapitánku zmijozelského družstva. Stejně je to i se sociálními dovednostmi. Poppy, jedna ze studentek s vlastní questovou linií, si za čtyři roky na škole nenašla žádného kamaráda, takže jejím jediným parťákem je hipogryf, kterého nikdy nikomu neukázala. Vás zná asi dvě a půl minuty a už se žene, aby vám svého okřídleného kamaráda představila. Takových situací je ve hře vícero a všechny jsou strašně kýčovité. Hra nikdy nereflektuje, že hrajete za patnáctiletého puberťáka, co by měl být kouzelnicky téměř negramotný a v Bradavicích úplně nový.
Nový student = donášková služba
Co se týče questů, ty jsou stejně nápadité jako příběh. Většinu času to je simulátor donáškové čarodějné služby. Bradavice jsou sice krásné, občas v nich najdete fajn easter eggy nebo vtipná setkání třeba s duchy, jako celek jsou však strašně mrtvé. Všichni v nich jen postávají a tupě čekají až za nimi přijde všemocný páťák a donese jim toaleťák z vedlejší místnosti, protože sami si pro něj dojít nemůžou, jelikož mají příliš práce s tím postáváním. Na noc jsou tyto studenti odstraněni; ne, nejdou spát. Tvůrci si nedali ani práci přesunout je do postelí, takže je na noc jen smažou a ráno zase zkopírují zpátky. Vskutku velká imerze živoucího světa.
Co se týče imerze, tak už někdy v desátém století učil na škole Ind. Připomínám, že Bradavice se nacházejí ve Skotsku. V tom devatenáctém už tam učí i Arab, Uganďanka, Japonka a školníka dělá Korejec. Nemůžu si pomoct, ale tohle u mě naprosto ničí dojem, že ten svět má nějaké realistické základy. Rowlingová ho sama sice nedomyslela, ale tohle je za mě totální nesmysl. Ještě bych pochopil národnosti ze zemí tehdejšího Britského impéria, jako Hong Kong nebo třeba ta Indie. Učitelce z Ugandy alespoň udělali smysluplné backstory, proč ve Skotsku je. Ale korejský školník, to je opravdu jen na zvednutí obočí.
Podobně je na tom i LGBTQ+ komunita, které nemá autorku Rowlingovou v lásce a hru kvůli tomu okupuje řada kontroverzí. Komunita taky nemá úplně fajn reprezentaci, osobně tomuto trendu nějak zvlášť nefandím, ale když už chcete něco reprezentovat, tak pořádně a s grácií. První NPC, které po opuštění hradu poznáte, je postarší lesbička, která hned mluví o své manželce. O chvilku později narazíte na první transgender postavu v historii Wizarding World, čarodějku Sironu. Bohužel to působí spíše jako bug, kdy se dabing špatně spároval s modelem postavy. Autoři si holt tohle potřebovali odškrtnout – jestli to má takhle vypadat, ať si každý zodpoví sám.
Dalším rozbíječem imerze je výuka, která v Hogwarts Legacy není. Respektive na začátku máte pár questů, které jsou v rámci výuky. Poté ovšem jen dostanete od učitelů speciální úkoly, které když splníte, naučí vás nové kouzlo. To si však odbudete v první třetině hry a na další dvě zapomenete, že nějací učitelé ve hře jsou, natož si třeba zapamatovat jejich jména. Vlastně zapomenete na celé Bradavice, protože hra vás tahá všude možně po nechutně velké mapě. Není to sice úplně level Assassin’s Creed Valhalla, ale stejně je tak třikrát větší, než by měla být. O tom však později, teď se ještě vrátím k úkolům od učitelů, které vám mají pomoci dohnat vaše spolužáky. Někdy jakž takž dávají smysl, ale někdy to jsou totální kraviny. Třeba učitelka bylinkářství vám zadá, abyste vypěstovali mandragoru, pak s ní vlezli do tábora gangsterů a vytáhli ji na ně. Jsem si vědom, že v devatenáctém století školství fungovalo o něco jinak, ale zadávat tohle patnáctiletým dětem mi přijde jako docela kravina.
Dále tu máme klasické vedlejší úkoly typu „najdi mi bratra“ nebo „spadl mi náhrdelník do jezera“, také nechybí questové linky vašich „kamarádů“. Sebastianova linka s jeho sestrou Anne je fajn, jen jí chybí nějaké zohlednění morálky, která je ve hře nepřítomná. Linka Poppy se zvířátky je na papíře fajn, v reálu taková neslaná nemastná. Linka s Natty je postavena na principu, že dva patnáctiletí studenti v průběhu několika misí vyvraždí gang dospělých černokněžníků. Meh. Nesmím opomenout ostatní aktivity jako Merlin Trials, motýly či astronomické stoly. Všechny jsou nudné, je jich moc a v kontextu světa nedávají smysl. To opravdu stovky let čekaly desítky Merlinových úkolů, než postarší paní řekne náhodnému klukovi, že na ně musí hodit kytku, aby je aktivoval?
Svět jak z hodně vybledlého obrazu
Celý Bradavický hrad je opravdu pěkný. Místy je malebný, s různými skrýšemi a věcmi k objevení. Měl jsem upřímnou radost, když jsem se dostal do kuchyně plné skřítků. Prasinky jsou kouzelné, naopak Zapovězený les je tajemný a velmi atmosférický. Problém je, že tohle je tak osmina celé mapy, zbytek je nezajímavá vrchovina plná toho nejtuctovějšího obsahu. Autoři měli svět zmenšit na třetinu a radši ho propracovat do detailu. Naplnit ho zajímavými questy, postavami a událostmi. Místo toho se rozhodli vyvinout nulovou snahu a kreativitu.
Graficky je Hogwarts Legacy dost oldgenová, nevypadá ošklivě, ale standard je už přece jenom trochu dál. Nemile mě překvapilo, že v hradu se u dveří občas seknete a musíte počkat na loading. To jsem pěkně prosím hrál na PS5, která má ultra rychlé SSD. Jak tohle bude vypadat na staré generaci konzolí nebo na Switchi, kde hra také vyjde, to je mi vskutku záhadou. Nejvíc je to zastarání znát na obličejích. Je nešťastné, že hra vychází skoro rok po Horizon Forbidden West, který animace obličejů posunul na zbrusu novou úroveň. V Hogwarts Legacy mimika někdy dost trpí. Nadšený výraz Poppy je vyloženě psychopatický, vzhledem k tomu, jak při něm otvírá pusu. Váš hrdina zas střídá jen dva výrazy, „úsměv neumím do pěti napočítat“ a „koukám do zdi jak puk“. Zásadně volí výraz A nebo B, bez ohledu na to, co se děje.
Probojovat se k cíli
Tahle recenze je už příliš dlouhá, takže souboje vezmu jen ve zkratce. Soubojový systém se povedl, kombinace kouzel je zábavné sestavovat. Problém je přepínání mezi nimi. Slotů máte jen šestnáct a kouzel k naučení společně s činnostmi v komnatě nejvyšší potřeby je dvacet šest, takže často musíte do menu sloty měnit. Celkem otrava. Můžete se naučit i kletby, které se nepromíjí. Občas nikdo prohodí, že jsou špatné, ale jinak za ně nejsou žádné penalizace, takže je můžete v klidu používat. Zamrzí absence bossů a pouze tři typy nepřátel – skřeti, černokněžníci a pavouci. Nesmyslně moc pavouků, jsou fakt všude. Jasně, narazíte i na vlky nebo na trolly, ale pouze zřídka. Ke konci hry už mě souboje moc nebavily, byly totiž úplně neměnné.
Hogwarts Legacy jsem dost kritizoval a myslím si, že zaslouženě. Dokáže být velmi zábavná. Bradavice, Prasinky i Zapovězený les mají super atmosféru. Linka se Sebastianem baví. Létání na koštěti neomrzí a Komnata nejvyšší potřeby, kde chováte magické bytosti, je také fajn prvek. Bohužel Bradavický hrad nikdy nepůsobí jako váš studentský domov už jen proto, že jste v něm tak málo. Svět je mrtvý a plný nezajímavých aktivit. Souboje jsou ze začátku fajn, ale hra je tak natažená, že i ty časem omrzí. Navíc chybí jakákoliv imerze. Vybavuji si jeden z vývojářských streamů, kam si pozvali fanouška, který se ptal, co vše ve hře bude, a odpověď většinou byla, že přesně tohle v ní nebude. Hra sice nemá famfrpál, ale můžete v ní vyvraždit x táborů banditů a to je asi dle autorů to, co hráči chtějí. Protože to v žádné hře nikdy dělat nemohli, že? Tohle mi přijde jako nejvýstižnější popis hry. Hogwarts Legacy tak můžu doporučit pouze Potterheadům, kteří hry moc nehrají, protože jen ti mají šanci neodhalit, jak nezajímavá hra v tak zajímavém světě vznikla.
Hogwarts Legacy se tváří jako RPG ze světa Harryho Pottera. Reálně se však jedná jen o generický open world, ve kterém není nic originálního, a bez spojení s touto slavnou značkou by týden po vydání po hře neštěkl ani pes. Leckdy toto dobrodružství dokáže být zábavné, hlavně v první polovině. Jenže mrtvý svět, necharakterní hrdina a nudné questy vás nakonec umoří. Celé to mohlo dopadnout mnohem hůř, ale na povedené RPG z Wizarding Worldu si ještě budeme muset nějakou dobu počkat. Hogwarts Legacy většinu svého potenciálu promarnilo a v konečném důsledku nabízí jen velmi nezajímavé pozlátko.
