Hororových her existuje na trhu nepřeberné množství. Bohužel valná většina z nich spadá do kategorie, která hráči nemá co nového nabídnout. Cílí se tak na strašidelné místo, málo světla a prvoplánové jumpscary, které lze snadno předvídat. K tomu připočtěte nějakého „strašně děsivého a krvelačného“ zabijáka s mačetou, sekerou nebo jinou zbraní, jenž vás co pět minut prožene, a máte jistotu, že to určitě někdo koupí. A když chcete nastavit laťku hodně vysoko, dejte k dispozici kooperační režim.
Je smutné, že to, co vás má vyděsit, zalézt hluboko pod kůži a probourat se do vašich nejtemnějších nočních můr, se dnes smrsklo pouze na ohlušující hlasitost a levné strašení (pomalu se otevírají dveře od skříně, hrdina přemýšlí, zda to jít prozkoumat, váhá, ale nakonec se odhodlá k akci, srdce rychle buší a krev pulsuje ve spáncích, pomalu otevírá dveře, následuje hudba bolestivě prznící vaše poslední zbytky sluchu a baf – ve skříni je malé roztomilé koťátko). Je to nešvarem nejen her, ale i současných hororových počinů kinematografie. A byť je to možná mojí osobní narušeností, když člověk kolikrát seděl v kině, usmíval se celé té hloupé a laciné absurditě, zatímco ostatní div strachy nestrkali hlavy do nachos, stále tu vyvstává zásadní otázka: Kam se k čertu poděla atmosféra? To, co děs činí děsem? Ten pověstný kamínek, který po dopadu rozvíří vodní hladinu?
Takže pokud se řadíte mezi opravdové fajnšmekry a nejste jen nenáročným hráčem bez citu pro pravou hrůzu, je tu pro vás SONG OF HORROR.
Zdroj: Raiser Games
Pocta velikánům
Za Song of Horror stojí téměř neznámé vývojářské studio Protocol Games. Recenzovaná hra je jejich prvotinou a již nyní je jasné, že je to na poli působnosti strašidelných gamesek oním svěžím větříkem, který byl tak zapotřebí. Kvůli nedostatečné propagaci ze strany studia je hra ale velmi málo známá a to je trošku škoda. Snad příště na PR zapracují více.
Na samém začátku je dobré poslechnout doporučení a hru hrát se sluchátky a určitě s gamepadem. Obligátní klávesnice a myš totiž jen umocní pocit neohrabaného ovládání pohybu a kamery samotné. Vše z pohledu třetí osoby.
Obtížnost je ve hře rozdělena na čtyři stupně – E.T.A. Hoffmann (velmi lehké), M.R. James (lehké), E. A. Poe (normální) a H.P. Lovecraft (hardcore). Nejtěžší variantu si ovšem odemknete až po prvním kompletním průchodu celou hrou. A proč vlastně tato jména? Každý, ať už nekulturní barbar či vášnivý čtenář ví, že se jedná o jména slavných spisovatelů píšících převážně hororovou nebo temnou tvorbu. Ta určitě byla i velkou inspirací pro vznik celé hry, hlavně co se „krále hororu“ Lovecrafta týče. Za tento drobný easter egg určitě palec nahoru.
Song of Horror je rozdělen do pěti kapitol. V každé z nich máte na výběr ze čtyř či pěti herních postav, z nichž každý má pochopitelně odlišné atributy a jinak rozvržené schopnosti. Každý jednotlivec má také nějaké své unikum – jeden svůj strach zkrotí hltem whisky, jiný má zase v inventáři pistoli. Světelné zdroje jsou taktéž odlišné a není možné je nikterak měnit. Postavy mohou, ale i nemusí mít určitou spojitost s hlavní dějovou linkou. Žádná z kapitol nedává na výběr úplně ze stejných tváří. Jestli vám postava zemře, můžete pokračovat s jinou dostupnou. Pokud zemřou všichni, musíte kapitolu restartovat. Celkem si můžete zahrát až za šestnáct postav.
Pandořina skříňka
Příběh začíná krátkým úvodem, kde hrajete za Daniela, muže ve středních letech, který se zrovna pokouší dostat z větší životní krize. Pracuje jako tzv. holka pro všechno ve vydavatelství. Jednou na večer je povolán, aby prozkoumal dům spisovatele Sebastiana Hushera, který již několik dní nedal o sobě vědět.
Ztichlý a ponurý dům jeví známky kvapného odchodu. Bohužel záhy se ukáže, že rozhodně není tak opuštěný, jak se na první pohled zdá. Daniel je svědkem podivných jevů a nakonec i on sám se stane pohřešovaným.
Podivným zmizením se musí přijít na kloub a do hry tak vstupuje první čtveřice postav. Zahrát si například můžete za Danielovou ex manželku nebo Husherova domovníka Alexandera.
V Husherově domě narazíte v rámci útržků na zmínku o tajemné hrací skříňce, jejíž melodie má velice negativní účinek na lidskou psychiku a mimo jiné probouzí cosi zlověstného. Jedná se snad o kletbu? Komu vlastně záhadný předmět patřil? Jakou má historii? A kam zmizel Daniel, spisovatel a jeho rodina? To jsou otázky, na které musíte v zachování vlastního života a příčetnosti najít odpověď.
Přítomnost
Song of Horror je protkán klasickými prvky adventury. Hledáte užitečné předměty, klíče a hlouběji do příběhu pronikáte i díky dopisům rozmístěným různě po domě. Řešíte drobné hádanky a rébusy. Neotřelým mechanismem jsou rozhodně myšlenky jednotlivých postav. A jelikož každý člověk je jiný, tak i zde má každý jiné názory (např. při interakci s obrazem si jeden myslí cosi o nevkusnosti, další by si však malbu klidně pověsil u sebe doma nad krb). Myšlenky je dobré číst opravdu pečlivě, stejně tak samotný průzkum místa neuspěchat, postupovat obezřetně. To je i jeden z faktorů, co mnoho hráčů může odradit a přimět je hru označit za zdlouhavou a nudnou.
Velmi brzy se dostaví pocit, kdy si uvědomíte, že opravdu nejste v domě sami. O slovo se přihlásí podivná stínová entita Přítomnost. Vy přesně nevíte, co to je a ani, kde se skrývá, vsaďte se však, že ona ví o každém vašem kroku. Doporučuji tedy pečlivě hledat místa vhodná k úkrytu a poslouchat, zda za zavřenými dveřmi neuslyšíte podivné zvuky. V takovém případě je rozhodně neotvírejte a vydejte se jinam.
Prostor zde dostanou i minihry. Jejich princip se naučíte v rámci snadno pochopitelných tutoriálů a dále se budou objevovat opakovaně. Zjistíte, jak postupovat, když se s vámi Přítomnost začne přetahovat o dveře či jak uklidnit své srdce a zachovat si chladnou hlavu v provizorním úkrytu, zatímco se po vás snaží sápat chapadla temnot. S dalšími kapitolami minihry přibývají a bude čím dál těžší bojovat proti zlověstnému přízraku i sám se sebou.
O život vás nemusí připravit jen Přítomnost, na scestí vás může svést i jen špatné rozhodnutí. Mám sáhnout do vany plné podivně zapáchající černé vody? A co si zkrátit cestu po lešení? Někdy je risk opravdu ziskem, jindy si však vyžádá cenu nejvyšší. V takovém případě po vás na zemi zbyde brašna s věcmi, co jste doposud sesbírali. Aby postava, se kterou pokračujete dál, mohla věci používat, musí brašnu najít a sebrat.
Zdroj: Raiser Games
Klidně třikrát a vždy jiné
Za pochvalu stojí určitě lokace. Co kapitola, to jiné místo pro průzkum. Oblasti navíc mají své osobité kouzlo a dokáží skvěle na hráče zapůsobit. Jako by jste přímo cítili tu spojitost mezi nebezpečím, nejistotou a zároveň na vás dýchala ponurá nostalgie a relax.
Pokud bych měla jmenovat největší plus této hry, je to určitě její originalita a schopnost nikdy nebýt stejná. I samotní vývojáři deklarují, že když hru půjdete třeba na dva-tři průchody, nikdy se vám nestanou stejné věci. Přítomnost je totiž velmi chytrá AI, která umí nenápadně sekundovat hráči a na jeho kroky odpovídat tak, aby měl opravdu husí kůži. Je to zkrátka malá děsivá a drzá bestie. Aby lidé nebyli ochuzeni o překvapivé zvraty, které vám vaše srdíčko jistě rozbuší, nebudu se příliš rozepisovat. Držte se ovšem jedné rady – pokud mrtvá postava vstane záhadně z mrtvých, moc se k ní nepřibližujte, a to ani kdyby brečela a žádala o pomoc!
Pokud vás Song of Horror zaujal a zvažujete jeho koupi, určitě jděte do toho. Čeká vás cca 22 herních hodin, jež vás dokonale vtáhnou do děje. Kromě porce strachu si nejednou určitě i radostně oddychnete, když se vám podaří zachránit si život. Hodnotu hry zvyšuje i fakt, že je ke stažení kompletní český překlad.
Zdroj: Raiser Games
Song of Horror je příběhově kvalitní hororová záležitost. Zalíbení v ní ovšem nenajde každý. Optimalizace trošku pokulhává a kamera nejednou člověka pěkně vynervovala (déjà vu jako tenkrát v Resident Evil 5?). Samotné vyšetřování místa a čtení myšlenek je běh na dlouhou trať, jelikož je toho na prozkoumání opravdu mnoho. Trpělivost je tedy na místě. Odměnou je ale komplexní fajn příběh a grandiózní finále s několika možnými konci.
Recenzi pro Gaming Professors napsala Jana Hykešová
