Každý v sobě máme kus umělce. Někdo více než ostatní, ale to neznamená, že nikdo z nás nedokáže nakreslit stíhačku. Nebo snad ano? Párty hra Co to čmáráš? od českého vydavatelství Albi ve vás probudí malířské vlohy, protože k vítězství budete potřebovat představivost, pevnou ruku a hlavně správný odhad tipnout, co že to za abstraktní umění někteří z vašich spoluhráčů vytváří. Držte si klobouky, bude to pěkná divočina.
Co chtěl básník říct?
Párty hra Co to čmáráš? je určena třem až sedmi hráčům od doporučeného věku dvanácti let. Někdy byste ovšem koukali, jak i menší děti mají daleko větší kresebné vlohy než jejich starší soukmenovci. Jedna svižná partie zabere přibližně kolem půl hodiny a věřte mi, že se u ní náramně nasmějete. V decentně zdobeném obalu pod víkem najdete sto třicet sedm karet s trojicemi významově podobných slov – většinou se jedná o podstatná jména či předměty, ale narazíte i na aktivity zastoupené slovesy. Kromě karet balení obsahuje šedesát tři barevných žetonů s čísly pro bodování, devět černých žetonů s čísly určující, co budete kreslit, sedm přehledových karet, sedm obyčejných tvrdých tužek, jedny přesýpací hodiny na měření času a samozřejmě česká pravidla.
Každému hráči jde v podstatě o to samé, a to o zisk co největšího počtu bodů, kterého dosáhnete tak, že uhodnete, co za obrázek nakreslili soupeři, ale oni zároveň musí uhodnout i váš výtvor. Princip uhodni a buď uhodnut je zde cestou k vítězství. Tak jednoduché to ovšem nebude. Hra se vám hádání pokusí ztížit tím, že všichni budete kreslit velice podobné věci, jako je například letadlo, tryskáč a stíhačka. Pokud se bojíte, že nemáte umělecké nadání, a ani nejste Pablo Picasso, ničeho se nebojte. Hra svou zábavnou stránku staví na odlišnostech a dobrém odhadu. Stačí se kreslenému slovu alespoň přiblížit a dát svým soupeřům základní vodítka ke správnému tipu. Nic záludného či složitého v tom nehledejte. Jak se říká, v jednoduchosti je krása, a na nějaké detailní vykreslování uměleckých děl stejně nebudete mít během třicetivteřinového časového limitu čas.
Není čas ztrácet čas
Před zahájením partie balíček karet se slovy dobře zamíchejte a položte jej doprostřed stolu lícem dolů. Devět černých žetonů položte taktéž do centra stolu tak, aby byla čísla zakrytá, tedy aby se na vršku nacházel symbol křížku. Samozřejmě by ani jeden ze zúčastněných hráčů neměl vědět, kde se jaké číslo ukrývá. Každý umělec dostane jeden list z papírového bločku rozděleného na devět kolonek, jednu obyčejnou tužku, kartu s přehledem bodování a sadu devíti stejně barevných sázecích žetonů. Nezapomeňte si k ruce vzít i přesýpací hodiny a v kolektivu určete pořadí, podle kterého se budete střídat o roli moderátora. Moderátor v každém kole zastává důležité funkce, ale kvůli nim je maličkato znevýhodněn, a tak je fér, abyste se po každém kole střídali. Jediné spravedlivé rozložení sil je však pouze při hře ve třech. Jakmile se k vám přidají další účastníci, v roli moderátora se nikdy nevystřídáte všichni stejně. Naštěstí ono znevýhodnění není zase tak velkou překážkou.
Kolo zahajuje moderátor tím, že vezme první kartu z balíčku a následně přečte nahlas tři slova na ní napsaná. Poté kartu odhalí ostatním a položí ji lícem nahoru tak, aby si všichni mohli téma sami prohlédnout. Jakmile jsou všichni se slovy obeznámeni, náhodně si vylosují jeden z černých žetonů. Najdou na něm číslo od jedné do tří, jež označuje, jaký obrázek s tím samým číslováním budou kreslit. Vylosovaná čísla jsou pouze pro oči konkrétního hráče a nesmíte je prozradit nebo rovnou ukázat ostatním. Hra by pak ztrácela význam. Je čas na kreslení. Moderátor hbitě otočí přesýpací hodiny a od té chvíle mají hráči i včetně moderátora třicetivteřinový limit na to, aby dané slovo co nejlépe nakreslili. Nesmíte přitom používat žádná písmena ani číslice. Vaším cílem je obrázek pojmout co nejvýstižněji, aby jej ostatní hráči poznali.
Za půl minuty umělecké dílo nevytvoříte, ale je to dost času na to, abyste skrze pár jednoduchých linií přesně vystihli podstatu obrázku. To se ovšem lépe řekne, než udělá, protože zádrhel tkví v tom, že všechna tři slova jsou si vesměs podobná. Jak byste si například poradili s nakreslením kulturisty, aby jej ostatní odlišili od sportovce a svalovce? Cílem této hry není na papír načmárat co nejpovedenější obrázek, konec konců nejde o výtvarnou soutěž, ale je nutné mezi jednotlivými pojmy najít určitou odlišnost a tu se pokusit ztvárnit. Jen tak můžete být úspěšní.
Risk je zisk
Po vypršení časového limitu musí všichni ihned přestat kreslit a na řadu přichází ta nejzábavnější část, a to hádání a diskuze. Všichni si velmi pozorně prohlédněte obrázky soupeřů a ke každému z nich přiřaďte ze své barevně odlišené sady sázecích žetonů lícem dolů to číslo, o kterém si myslíte, že nejlépe odpovídá jednomu ze tří pojmů z kartičky. POZOR! Není výhodné naslepo tipovat, protože hra Co to čmáráš? si pro takové případy přichystala penalizaci. Za špatný odhad totiž o své těžce vydřené body můžete přijít, a tak je někdy moudřejší žetony ke kresbám soupeřů vůbec neumisťovat, čímž sice přijdete o možnost body získat, ale zároveň je nebudete moct ztratit v případě neúspěchu.
Moderátor v tomto kole ještě jednou uplatní své výsadní postavení a bude to právě on, kdo postupně otočí všechny černé žetony a odhalí tak, kdo kreslil jaký obrázek. Poté samozřejmě všichni odhalí i tipy hráčů, tedy otočí umístěné barevné žetony, nejlépe jeden po druhém u svého obrázku, aby nevznikl chaos. Bodování ve hře Co to čmáráš? je docela nemilosrdné, protože za správný tip získáte jeden bod – zapíšete si jej do barevného sloupečku vedle obrázku na bločku – a pochopitelně za špatný tip bod ztrácíte. Kreslíř si přičte jeden bod za každého, kdo jeho malůvku uhodl, ale pokud ani jeden nedokázal jeho umění odhalit, odečítá si rovnou body dva. Může se tedy snadno stát, že kolo ukončíte s minusovým skórem. Tento princip se nadále cyklí po dalších osm kol. Vždy se vystřídá role moderátora, odhalí se nová karta s jiným tématem, po kreslení a tipování se sečtou body a vše končí po devátém opakování. Jak už je dobrým zvykem, vyhrává ten s nejvyšším bodovým ziskem. Bohužel v pravidlech není uvedeno, jak postupovat v případě remízy.
Bílá značí nový začátek jako nepopsaný list papíru
Párty hra Co to čmáráš? už na pultech v obchodě dokáže zaujmout svým minimalistickým zpracováním. Zatímco některé deskovky na své obaly volí křiklavé a výrazné motivy pro zaujetí potenciálního kupce, Co to čmáráš? na to jde zcela opačnou cestou a je vidět, že méně je někdy skutečně více. Asi mám zkrátka úchylku na decentní obaly, protože stejně tak Tokaido mě dokázalo uhranout skrze jediný pohled. Obal této hry se nese v čistě bílém pozadí, na němž je pouze v černých liniích nakresleno několik jednoduchých kresbiček. Tímto zpracováním ihned dostanete impuls a nápovědu, co že vás to při hře čeká. Bílá plocha je stejně tak čistá jako papírový bloček čekající na to, až ho svými čmáranicemi pokřtíte. Vše je o jednoduchosti, a jak praví postavičky na obalu, nakresli to samé, ale jinak. To je gró celé hry. Karty jsou na tom vizuálně úplně stejně. Jasně sdělují, co je vaším úkolem, a nic víc ani nic méně. Trochu barev do hry vnáší kartičky s bodovacím přehledem a sedm odlišených sad žetonů, na jejichž lícové straně najdete další vtipné malůvky, krásný insert a zadní strana karet s tématy nabízí univerzální tyrkysový odstín.
Co to čmáráš? se jistě neztratí v záplavě dalších párty her, protože ačkoliv může potencionální hráče odradit kreslením, věřte mi, že umělecké cítění zde skutečně až tak velkou roli nehraje. Nejzábavnější část celého procesu je diskuze hráčů, ať už během bodování, nebo po něm. Proč Merlin vypadá jako Brumbál po obrně a jak si někdo mohl myslet, že z té změti chaotických čar poznáte dané slovo? Nebudu lhát, částečnou roli jistě hraje i štěstí, protože když přijdou na řadu značky aut, já osobně jsem připravená rovnou vyvěsit bílou vlajku a kapitulovat. Velkou předností Co to čmáráš? je jistě příjemné tempo i jednoduchá a stručná pravidla. Co to čmáráš? dokáže ozvláštnit jakoukoli párty nebo zábavný večer s přáteli. Jen škoda, že kartiček s tématy není více. Možná se zdá, že přes sto třicet karet je dostačující číslo, ale když vezmete v úvahu, že při jedné partii jich použijete devět, stačí pár her a pojmy se začnou opakovat, čímž se poměrně rychle vytrácí míra zábavy a přicházíte o moment překvapení. Dalším mnou vypozorovaným problémem jsou žetony, protože s nimi budete manipulovat poměrně často, a proto by bylo lepší, kdyby byly vyrobeny ze silnějšího papíru. Mou poslední připomínkou je bloček pro kreslení… konkrétně jeho listy. V pátém kole budete mít trochu ztížené podmínky, protože přesně uprostřed se na pátém políčku nachází nešikovně umístěný název hry a svým výrazným tiskem působí dost rušivým elementem.
Nyní už na hře budu hledat zbytečnosti, ale stále se nemohu zbavit té myšlenky, proč jsou obrázky na zadní straně barevných žetonů tak chaotické. Kdyby každá jedna barva měla svůj vlastní přidružený obrázek, jednoznačně by to podpořilo snadnější orientaci v tom, ke komu že to žeton vlastně patří.
Párty hra Co to čmáráš? není zábavou pouze pro nadané kreslíře, jak by její název mohl naznačovat, ale výborně se hodí pro každého, kdo má otevřenou mysl, dobrou představivost, smysl pro detail a nechybí mu zápal své soupeře rozmést na kopytech. Hra jednoduchou, zábavnou a kreativní formou prověří vaše všímání, pohotové jednání a především důvtip. Není důležité mít ten nejkrásnější obrázek, ale ztvárnit jeden ze tří tuze podobných pojmů dost odlišně od těch ostatních na to, aby jej hráči uhodli. Svižné tempo, pořádnou porci zábavné diskuze a jednoduchou podstatu hry trochu kazí fakt, že kartičky v balení vám vystačí pouze na pár partií.
