Nikdy jsem o ní neslyšel, proč ji nemohu najít ani na Googlu? Odpověď je jednoduchá. V originále se kniha od irského spisovatele Neila Sharpsona jmenuje When the Sparrow Falls. Také se jedná o první počin tohoto autora a po světě získal tolik kladných ohlasů, že se pomalu chystá k dalším dílům. 2184: Pád Kaspické republiky poprvé vyšel v roce 2021 a nyní se dostal i v českém překladu k nám, kde nám jej přineslo nakladatelství Planeta9. Určitě si knihu hned podle názvu spojujete s románem od George Orwella 1984 a mohu vám rovnou říct, nejste daleko od pravdy.
Autor:
Vydavatel:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Neil Sharpson
Planeta9
Martin Královec
432
černobílý
brožovaná
listopad 2022
978-80-88321-92-7
první
Vítejte v buucnosti, ve které žít nechcete
Agent Nikolaj South má dvě pravidla. První: Nikomu nevěř. Druhé: Neudělej si nepřátele. Kolem tohoto nízkého byrokrata státní bezpečnosti Kaspické republiky se točí příběh. Země, ve které žije, je totiž posledním sídlem lidské rasy a humanity ve světě řízeném umělou inteligencí. Celá Země byla transformována vznikem umělých inteligencí a technologií, jež umožňují lidem přenést své vědomí do digitální říše.
Kaspická republika jako jediná tyto změny odmítla a postavila mimo zákon většinu počítačů. Sama se považuje za poslední baštu skutečného lidstva. Jenže to není tak úplně pravdou. Z republiky, která měla být plná naděje, se stala násilná, represivní a brutální diktatura. Navíc díky tomu, že je izolovaná, v ní propaganda funguje automaticky, nehledě na policii, pro niž pracuje i hlavní hrdina.
Vše se točí kolem Nikolaje Southa, a bohužel ne v dobrém. Tento úředníček se zaplete do spleti meziresortních vztahů mezi lidmi toužícími po moci, a navíc odhalí tajemství, jež nemá obdoby. Tím největším obhájcem režimu Kaspické republiky byl stroj, respektive umělá inteligence v lidském těle. Jak se s takovým zjištěním dokáže vypořádat?
Zdroj: Planeta9
Politika, sci-fi, technologie
2184: Pád Kaspické republiky je neuvěřitelným žánrovým mixem, jenž se nebojí brouzdat na úrovni snad všech možných literárních částí. Směs obdivuhodné komedie a bezútěšných úvah o smyslu lidského života a boje s technologiemi po až tragickou ironii současnosti protkaná filozofickými, politickými a technologickými myšlenkami.
Přes to všechno je příběh ale velmi konstantní, není přespříliš spletitý a neobsahuje velké množství textových vycpávek. Čtenář si tudíž může užít nejen příkoří tohoto antiutopistického světa. Příběh vypráví sám Nikolaj South a jeho sarkastický postoj k životu i celkově k dění kolem něj je naprosto pohlcující.Ve čtenáři budí všechny možné emoce. Většinou nastupuje na své místo bezradnost a s ní přichází pravidelná otázka: „Je skutečně lidstvo natolik stupidní a nepoučitelné?“ Hraní si až v nechutných detailech misantropického humanismu mě přesvědčuje jen o kvalitě knihy, která by právě v tomto směru mohla u svých čtenářů narazit. K přirovnání může sloužit 1984, kde vítězí touha najít svou svobodu v totalitním světě; 2184: Pád Kaspické republiky je ironickým komentářem možné high-tech budoucnosti.
Všechno přesto dává v 2184: Pád Kaspické republiky až absurdní smysl
Jako zvláštní zrcadlo poté slouží rozklíčovávání dějin, v nichž vlastně lidmi posvěcené převzetí moci dává plně smysl. Digitalizace je postupným procesem, jehož vrchol někdy musí přijít. Jedny teorie říkají, že za to může kapitalismus, v případě 2184: Pád Kaspické republiky to je zase technokracie v tom nejčistším slova smyslu. Na druhou stranu, pohled na čistě „lidský“ stát, který odmítá stroje za každou cenu, dle podání automaticky musí skončit v hluboké totalitě, v níž lidský život nemá žádnou významnou hodnotu. Špionážní zápletka je jednoduchá, důmyslná a nechává vyniknout tísnivé atmosféře policejního státu. Nehledě tedy na perfektní zpracování psychologie jednotlivých postav, včetně Nikolaje Southa, jehož budete buďto bezmezně milovat a stanete se jeho fanoušky, nebo jej budete mít za sarkastického šmejda.
Jde už jen o to, že se v Kaspické republice zaměříme skutečně na humanitu, nikoliv na hrozbu umělé inteligence nebo přednosti samotného, v tomto případě obrozeného, luddismu. Upřímně, 2184: Pád Kaspické republiky od Neila Sharpsona svým pojetím zapadá mezi další utopistické autory, jako už zmíněného George Orwella nebo pro znalce Philipa K. Dicka s jeho pojetím Blade Runnera. Nehledě také na to, že většina technologií zmíněných v knize je v dobovém pokroku skutečně reálná a nepřehání s neuvěřitelně extrémními, i dnes pouze ideologizovanými technologiemi.
Narovnal jsem se. Tohle byla novinka. Článek 52 ústavy umožňuje vládě bez soudu zadržovat kohokoliv neomezeně dlouho, pokud existuje důvod domnívat se, že je podezřelý hrozbou pro národní bezpečnost. Bez možnosti odvolání. Ještě nikdy se nestalo, že by někdy byla padesát dvojka odvolána. Byl to doživotní rozsudek, který nešlo zvrátit; neboli rozsudek smrti a čas jako popravčí nástroj.
Bohužel i toto dílo má své nedostatky
Tím se dostáváme k jednomu obrovskému minusu celé knihy – rozhodně nebude pro všechny. Ačkoliv se spisovatel skutečně snažil, aby byla pro každého, není. Jedná se o složitější četbu a svým podáním je na hranici odbornosti. Bez znalosti určitých pojmů, historických faktů a celkového pojetí možného totalitního režimu si knihu nelze užít naplno. Je tu ale opět skvělá věc, každý má prostor si utvořit názor na dílo sám.
Knihu přeložil Martin Královec a já jsem si během podstatné části čtení představoval, jak se nad tím potí. Svou práci zvládl nadstandardně dobře a přinesl českému čtenáři nevídané, a proto zajímavé dílo. Tímto bych chtěl překladateli skutečně poblahopřát k velmi dobré práci.
2184: Pád Kaspické republiky je skvělou knihou, již táhnou dolů detaily, především v odborných termínech. Není skutečně počinem, ke kterému si sednete v horkém letním dnu a řeknete si, to je ono, to chci dnes číst. Stejně tak tu máme perfektně naddimenzované téma, ale zase jednoduché špionážní podání. Práce s utopickými tématy, totalitou i technologiemi je však fantastická, nehledě na velmi dobrý překlad.
