Vývojářské studio Petit Depotto s vydavatelem PLAYISM přinesli na svět hru jménem Gnosia. Nenápadný, nevýrazný a nic neříkající název klame snad ještě více než celá hra, která je jednou velkou detektivkou s identitami, při níž musíte odhalit nositele nic neříkající Gnosie. Vesmírná sólo detektivka, jež vás postaví do role vyšetřovatele a někdy i oběti, si mě svou nenápadností více než získala a mohu říct, že vás zaujme taky.
Ve vesmíru z nekonečného spánku
Plujete si v klidu ve vesmírné lodi, ale najednou se rozsvítí alarm. Do vaší kóje vběhne dívka jménem Setsu a vezme vás s sebou do místnosti, kde poznáte zbytek posádky. Dozvíte se o Gnosii, což je mimozemská životní forma napodobující lidi a poté je zabíjející. Má totiž jediný cíl, vyhladit lidstvo. Vy jste vybrán do té nejhorší pozice: musíte odhalit, kdo je Gnosia, protože na tom záleží životy.
Hra funguje na extrémně jednoduchém principu. Cílem je najít podvodníka, nic více, nic méně. Uhádnete-li ho, vyhráváte. Pokud ne, přijde další den a vy pomocí dialogů budete muset určit dalšího člena posádky. Všichni podezřelí se uzamknou do tzv. chladného spánku a už do vyšetřování nezasahují. Zní to jednoduše a rychle, kde je háček? Může se stát (pravděpodobně víckrát), že neuhodnete. Hledání pokračuje až do chvíle, kdy více než polovinu posádky už Gnosia zničila.
Titul je uzavřená časová smyčka. Ve chvíli, kdy poznáte nepřítele a měl by být konec hry, se veškerý pokrok restartuje a vy si plujete s vesmírnou lodí, rozsvítí se červený alarm a je na čase hledat znovu. Problém nastává ve chvíli, kdy už nejde o pár členů posádky jako ze začátku, protože každou smyčku se jejich počet zvedá a palubní tým získává i více schopností. Kupříkladu Doktor může zjistit, zda uspaná osoba je skutečně Gnosií, či nikoliv.
Among Us je vedle Gnosia jako nedochůdče
Zatímco Among Us nebo Project Winter jsou o debatách a povídání, Gnosia jako sólo hra je až neuvěřitelně o dedukci a chladné logice. Informací je strašně moc a vy je musíte zpracovávat. Členové posádky se podezírají a nesrovnalosti ve svých výpovědích sami napadají, což je fascinující, když jde o singleplayer. Musíte se soustředit na ohromná kvanta textu a ten není v češtině, je nutná dobrá znalost angličtiny.
Naučíte-li se vnímat postavy a znáte jejich jednání, všimnete si i nesrovnalostí v jednotlivých textech. Případně můžete dokonce s posádkou jednotlivě manipulovat a tlačit na ni. Takové typické české Městečko Palermo je vedle této hry primitivní záležitostí. Všechny postavy mají osobnost, intuici, minulost, příběh či vlastnosti. Poslední jmenované jsou důležité i pro vás, vylepšujete také sebe.
Zaměříte-li se logiku, můžete přesvědčovat ostatní, případně můžete lépe lhát. Šarm snižuje riziko obvinění, že jste Gnosií právě vy. Stealthem zase zabraňujete, aby se na vás mimozemská entita zaměřila. Intiuice vám pomůže odhalovat nepřítele a Vystupování vám dovolí ovlivňovat lodní posádku. Vaše volby především rozhodují o tom, jak vás vnímá posádka – na té záleží. ALE POZOR! Opět přichází můj neuvěřitelný obdiv ke hře, i členové posádky mohou své rysy a schopnosti obrátit proti vám.
Časové smyčky jsou peklo
Jelikož se hra stupňuje, přichází i více časových smyček. Ačkoliv ze začátku posádku neznáte, postupem jednotlivých smyček se o svých spolucestujících dozvídáte i nejintimnější detaily. Důležité je sledovat také jejich řeč. Doporučuji dělat si poznámky o tom, jak s vámi jednotliví členové mluví. Nejenže si urychlíte hru, ale jde vidět obrovský rozdíl v jednání mezi postavou a osobou proměněnou v Gnosii. Je to až okouzlující, jak se nepřítel dokáže transformovat v někoho, koho už důvěrně znáte.
Nakonec přichází podle mě největší masterpiece celé hry – i vy se můžete stát Gnosia. V tu chvíli se hra úplně mění, vy se snažíte hodit obvinění na zbytek posádky a někdy to jde sakra těžko. Jak obalamutíte Doktora, který neustále skenuje spící, Hipieho, jenž má neuvěřitelně silnou logiku, nebo Inženýra, co s radostí kontroluje členy posádky? Každá hra je jiná, unikátní a skvělá. Doslova řeknu, že se vyvíjí s hráčem.
Největším faktorem titulu je náhodnost. Nikdy nebudete ve stejné časové smyčce, nikdy si nezahrajete to samé a všechno se bude komplikovat. Bohužel, někdy přichází i frustrace, a to především ze začátku, než si odhalovací mechanismy osvojíte. V tu chvíli se budete motat v jednom problému za druhým a uspí vás víckrát, než dokážete spočítat. Nakonec dojdete k tomu, co si nejvíc přejete: ke konci hry.
Cože? Gnosia někdy končí?
Ačkoliv to do této chvíle nevypadalo, titul má svůj vlastní příběh. Spočívá v rozklíčování nezměrného množství časových smyček, kvůli čemuž je investigace složitější a náhodnost větší. Sekce se nakonec prolnou a vy se dočkáte závěrečných titulků. Jestli něco Gnosii ubírá, je to velice zjednodušené ovládání. Gnosia stojí na konverzacích s NPC, a ačkoliv jsou rozhovory různorodé, stále jsou usnadněné. Vybíráte jen, co řeknete, a obviňujete možného nepřítele. Někomu to možná stačí, ale já bych asi potřeboval ve hře trošku více pohybu. Strávit čtyřicet hodin čtením textu a luštěním záhad je náročné, hlavně když nevíte, co děláte.
Na stranu druhou, hra vypadá velice dobře. Vsadilo se na podivný animovaný vzor protkaný obrovským množstvím sci-fi efektů. Je to luxusní, kouzelné a především si troufnu říct, že až punkové. Dodám, že většina postav je ženského pohlaví, ale nejedná se o harémovou hru, takže nečekejte sexualizaci ženských postav, což do Gnosia opět perfektně sedne.
Soundtrack je velmi zvláštní a podivný. Většinou se jedná o elektronickou hudbu, která zní, jako by ji dělal nerozhodný DJ. Prvních několik hodin baví, je velmi příjemná a dokážete se díky ní více vcítit do charakteru. Po deseti hodinách ve vesmíru už ji však nenávidíte a říkáte si „skonči prosím, nepouštěj se znovu.“
Gnosia je obrovským překvapením. Původně jsem od ní vůbec nic nečekal a nakonec jsem zjistil, že se jedná o skvělou singleplayerovou hru s identitami, jíž jsem se dlouhé hodiny nedokázal nabažit. Perfektní námět, parádní prolínání časových smyček, obrovská inteligence AI, zajímavé konverzace, a skoro až skutečná detektivní práce s cílem najít Gnosii pohltí snad každého. Především nadchne možnost si některé smyčky zažít z druhého pohledu, když se hráč stane „mimozemšťanem“. Pokud tedy hře musím něco vyčíst, je to repetitivní ovládání a hraní s hromadou textu. Nedá se to číst donekonečna bez pauz, stejně jako vás občas nebaví stále klikat myší na jedno a to samé, protože nic jiného dělat nebudete. Pak ale přichází perfektní vizuál, který magicky připoutá oči k monitoru.
