Vývojářské studio Chibig je známé tím, že své hry nechává financovat kampaněmi na Kickstarteru, jeho předchozí tituly Deiland a Summer in Mara tak vznikly stejně jako dnešní recenzovaná hra Ankora: Lost Days. Tento počin se navíc zařadil do univerza, které se Chibig snaží vytvořit. Hlavní postavou je totiž Mûna, známá z Deiland. Zajímavostí i je, že největší inspirací pro vývojáře byly animované filmy vytvořené studiem Ghibli (Šepot Srdce, Princezna Mononoke).
Mûna, strážkyně vesmíru
Příběh se točí kolem kadetky Strážců vesmíru Mûny, jež se rozhodne vydat na průzkum. Ve vesmíru se jí ale porouchá loď a musí nouzově přistát na planetě Ankora. Během přistání se jí zničí veškeré komunikační systémy a už se nedokáže dovolat ani domů. Zbývá jí jediná možnost, najít chybějící kusy svého vesmírného plavidla, opravit ho a pokusit se odletět. Má docela štěstí a možná trošku smůlu, Ankora je osídlena a místní obyvatelé jsou velmi podivní patroni.
Říká se jim Ankové a jsou to malá, chlupatá a roztomilá stvoření, která mají své hierarchické rozdělení. Jejich kmeny se zabývají především zemědělstvím, obchodem a lovem. Bohužel Mûna dopadla na planetu ve velmi nevhodný čas, blíží se válka, jež se na všech klanech může značně podepsat.
Nenápadně vám tím naznačuji hlavní prvky hry, crafting a survival. Mûna je nadlidský talent a dokáže z čehokoliv vyrobit cokoliv. Jakmile má prostředky, není nic, co by ji dokázalo zastavit. Hodně jí pomáhá, že všude s sebou nosí svůj hrnec, věci na táborák a stan. Občas ale narazí, například hned na začátku zjistíte, že nedokáže bez nástrojů udělat skoro nic. Naštěstí pozná jednoho velmi milého Anka, Yahta, který jí během celého startu dělá průvodce. Tento chlupáč je současně skvělou nápovědou.
Ankora není plochá, připravte se
Trošku děsivý může být survival. Ankora je rozlehlá a hlavně není jednoduché na ní přežít. Ostatně už od první lokace, kdy poprvé vidíte cestovní mapu a získáte svou pilu a krumpáč, budete trpět terénem. Plošina na hraní je vytvořena jako druh hexagramu. Vidíte prakticky jenom kostičky, po nichž se hlavní hrdinka přesouvá a snaží se vymyslet, co má dělat. Zejména na začátku stojíte pod vyvýšenými kopci a přemýšlíte, jak na ně vylézt, než konečně zjistíte, že stačí vyrobit žebřík.
Mûna na to, jaký je super tvořitel, neumí skákat. Většinu času především kácíte stromy, stavíte žebříky či malé mosty a snažíte se přesunout z jedné části mapy na druhou. Naštěstí je tu jedna dobrá zpráva, ve hře nikdy nedochází materiál. Stejně jako pila na stromy je důležitá i lopata na kopání. Pokud nechcete stavět plošinu či žebřík na vylézání, můžete celý kopec „vykopat“. Rubačsky řečeno, z nerovného terénu můžete udělat rovný.
Aby Ankora: Lost Days nebyla úplně bezpečná, musí hrdinka i trošku bojovat. K tomu jí slouží její kopí, pomocí něhož bodá obludy do zad, a ony buďto padnou, nebo ještě hrdinku pozlobí. Základní prvky jsou krásné a jednoduché. Prostý crafting doprovází neuvěřitelně příjemný survival. Jedná se tak o pohádkovou hru, v níž se nemusíte stresovat nesmysly, tedy kromě únavy. I hrdinka se občas unaví, a jakmile už nemůže, neuděláte nic. Stačí však postavit stan a vyspat se.
V Ankora: Lost Days budete i levelovat, ale především objevovat cizí planetu
Jestli máte nyní strach, že se zaseknete, neuklidním vás. Ano, občas se šprajcnete a nebudete vědět, co dál. Místní Ankové vám ale budou pomáhat, kde to jde, většinou tím, že vám zadají nějaký další úkol. Obvykle nejde o nic složitého a každý problém okamžitě vyřešíte.
Zvláštností je levelování. Každý level, který Mûna získá, jí dovolí zvýšit jednu z vlastností. Můžete vylepšit sílu, inteligenci, výdrž a hbitost. Jakmile úroveň dokončíte, hra vám automaticky dá na výběr jen dvě možnosti. Nemůžete si přímo sami vybrat ze čtyř variant, ale pouze ze dvou nabídnutých.Nejvíce je však vsazeno na objevování světa. Jelikož je mapa navrhnuta jako hexagram, v každé větší „kostce“ vidíte na krajích světové strany (sever, jih, východ a západ).
Ta strana, na niž se vydáte, odhalí další část probádávané mapy. Na každém dalším kousku vás pak čeká menší dobrodružství se stále jasným cílem najít části chybějící lodi. Toto cestování mezi mapami je na hře to nejhorší. Ne každá část obsahuje čtyři světové strany a často se zaseknete, zabloudíte a nebudete vědět kudy kam. Ankora: Lost Days vás klidně nechá hodinu bloudit v kruhu a vy můžete jen přemýšlet, co děláte špatně. V tuto chvíli se přechází na logickou hru, což mi hrozně nevyhovovalo.
Neskutečně uklidňující vizuál
Pohádková grafika, a to i v případě bojů s příšerkami, má své obrovské kouzlo. Obludy vypadají přívětivě, včetně těch nejnebezpečnějších. Podivní hadi, mumie nebo přerostlé včely jsou spíše komičtí než nebezpeční, ačkoliv by Mûna nesouhlasila. Obrovskou předností je různorodost terénu, jenž je pokaždé jiný. Projdete si hustými lesy, poklidnými jezerními oblastmi nebo drsnou pouští a je to stále nevinné. Ankora: Lost Days zdobí i její soundtrack. Epickou dojemnou hudbu značící objevování nových světů vytvořil hudebník Paco Mitos, jenž se studiem Chibig pracoval už na jeho předchozích titulech. Doslova přesně věděl, jak vychytat vše potřebné, a ze hry to jde cítit. Pouze pár střídajících se písniček má svou váhu i hloubku a titulu to svědčí více, než by se mohlo zdát.
Hra je také zajímavá po jazykové stránce. Čeština samozřejmě není nastavitelný jazyk, ale i s tou nejzákladnější angličtinou si vystačíte. Dialogy nejsou vůbec složité a crafting je vytvořen natolik primitivně, že se nemusíte bát nějakého záseku kvůli špatnému překladu.
Ankora: Lost Days je velmi specifická hra, která potřebuje své publikum, aby ji plně ocenilo. Není to otevřená adventura, kde si můžete dělat, co chcete, a survival prvek je upozaděn craftingu, ale hra obsahuje něco, co si získá každého – skvělou pohádkovou animaci a parádní hudební podkres. Ankové jsou roztomilí a planeta doslova řve: „Prozkoumej mě!“ Jen to neustálé opakování činností stále dokola a bloudění mezi lokacemi hře hrozně ubližovalo.
