Vývojáři z britského herního studia Supermassive Games udělali díru do světa v roce 2015, kdy vydali úspěšný hororový titul Until Dawn. Exkluzivita pro konzoli PlayStation 4 si vysloužila chválu nejen ze strany herních kritiků, ale také od obyčejných hráčů, a to zcela oprávněně. Působivá interaktivní adventura, ve které jste mohli svými volbami zásadně ovlivnit budoucí průběh vašeho hraní, byla takovým hitem, že se autoři později vytasili s dalšími více či méně úspěšnými projekty, ať už titulem Until Dawn: Rush of Blood určeným pro virtuální realitu, kriminálním thrillerem Hidden Agenda, nebo psychologickým hororem The Inpatient, oficiálním prequelem ke hře Until Dawn. Roku 2019 studio odstartovalo antologii uzavřených hororových příběhů Dark Pictures, jež nám doposud nabídla čtveřici diametrálně odlišných interaktivních adventur. Na poslední z nich, The Devil in Me, se zevrubně podíváme v dnešní recenzi.
Hororová antologie, jak se patří
Ze všeho nejdříve bych chtěl krátce nastínit můj celkový vztah k sérii Dark Pictures. Osobně jsem byl z konceptu samostatných uzavřených příběhů nadšený. Tvůrci dostali možnost výrazně experimentovat s hororem a jeho subžánry, díky čemuž se od sebe jednotlivé hry signifikantně odlišovaly. Zároveň si hráči mohli dle vlastního uvážení vybrat, jestli vyzkouší všechny tituly, anebo si vyselektují několik, které je zajímají. Přece jenom šlo o antologii, kde každá hra prakticky fungovala nezávisle na sobě (za jediné pojítko lze považovat postavu Kurátora). Navíc jsem člověk, který si potrpí na interaktivní adventury, takže jsem byl o to víc zvědavý, s čím se britští herní vývojáři vytasí.
Man of Medan, zabývající se legendou o tajemné lodi duchů, mě absolutně nebavil – přišel mi nezáživný, zbytečně rozvleklý a nudný k uzoufání. Little Hope, duchařský příběh zasazený do stejnojmenného městečka, byl o poznání lepší, ale přesto bych k němu měl celou řadu drobných výhrad. House of Ashes pro mě byl velkým překvapením. Strhující akčňák, který se věnoval skupině elitních vojáků bojujících proti tajemným netopýřím monstrům, měl něco do sebe. Potěšilo mě hned několik aspektů, včetně sympatických, na poměry série charakterově propracovaných protagonistů a netradičního prostředí. A nyní přišel na řadu daleko přízemnější The Devil in Me. Stojí podle mě za pozornost?
Nesourodá parta v ohrožení
Příběh se točí kolem pětičlenné party filmového štábu (cynický workoholik a kuřák Charlie, sebevědomá hvězda Kate, bojácná internistka Erin, která trpí astmatem, tvrdohlavá osvětlovačka Jamie a kameraman Mark), který se snaží zachránit svůj krachující pořad Architects of Murder. Proto přistoupí na pozvání excentrického majitele hotelu, jenž je replikou slavného hotelu amerického sériového vraha H. H. Holmese, aby vytvořili největší dílo své kariéry. Vše ovšem není tak růžové, jak se na první pohled zdá, a hrdinové se rázem ocitají v boji o holý život.
Z hlediska hratelnosti si hra The Devil in Me zachovává stejné prvky jako její předchůdci. Typická adventurní hratelnost, kombinující akční pasáže, průzkum okolního prostředí a poklidné momenty, během nichž obvykle vybíráte jednu z několika dialogových možností, byla tentokrát ozvláštněna několika drobnými inovacemi. Prvně musím zmínit logické hádanky, které jsem s radostí uvítal. Ke konci sice byly docela frustrující a lehce zdržovaly plynulost vyprávění, ale proč ne? I přes svoji jednoduchost mě bavily. Dále se musím pozastavit u inventáře. Každá z hratelných postav nově oplývá svými vlastními speciálními předměty, jež můžete v některých situacích zužitkovat. Podle mého názoru poměrně zbytečná funkce, která by se klidně mohla vypustit. A nesmím opomenout ani aktivní využívání okolních předmětů, které jste sem tam nuceni použít, abyste se dostali na místa, kam za obyčejných podmínek nemáte přístup. Nic extra.
Těžká rozhodnutí
Samozřejmě nechybí ani osvědčené interaktivní prvky, jež jsou již neodmyslitelnou součástí her od Supermassive Games. Volby mají zásadní podíl na vašem průchodu hraním. Některá rozhodnutí jsou nesmírně obtížná a mohou leckdy rozhodnout o životě vaší postavy. Jak se bude zápletka dál odvíjet, záleží jen na vás. Mějte ovšem na paměti, že na úplném konci vám nemusí přežít nikdo ze skupinky, anebo naopak můžete úspěšně zachránit úplně všechny. Osobně jsem – velmi překvapivě – v několika chvílích váhal, jak se rozhodnout. Rozhodnutí jsou někdy skutečně náročná a občas si nemůžete být jistí, jestli jste v danou chvíli učinili správnou volbu.
S rozhodováním vám občas mohou pomoci tajemné obrazy, které můžete nalézt volně viset v prostředí. Když na ně pohlédnete, zjeví se vám kratičká předpověď, která vám ukáže, jak některý z pětice hrdinů může potenciálně umřít. Mně osobně některé vize budoucnosti zásadně pomohly a dovedl jsem díky nim lépe odhadnout některé situace. Nicméně věřím, že pro někoho mohou být lehce zavádějící a hráče mohou zbytečně navést jiným směrem. Podle mého názoru jde o skvělý prvek, jenž vám někdy může zachránit krk, jindy vás navést do slepé uličky, což mi přijde skvělé.
Sympatičtí hrdinové
Co se týče příběhu, ten se povedl na jedničku. První polovina se nese především ve znamení postupného budování napětí a seznamování se s jednotlivými postavami. Následně začne jít do tuhého a postupně se rozjíždí opravdu vzrušující vyprávění. Tvůrci si tentokrát brali inspiraci hlavně ze série Saw, což se na výsledku výrazně podepisuje. Hlavní záporák nešetří nebezpečnými pastmi ukrytými všude po celém sídle a nástrahy jsou na každém rohu. Nebojte se, ději to naštěstí nic neubírá. Během hraní neustále budete cítit pomyslný pocit strachu, jejž ve vás budou vyvolávat stísněné prostory, potemnělé místnosti a zúžené chodby, ze kterých na vás může cokoliv vybafnout. A nelze zapomenout na záporáka, u kterého si nebudete nikdy jistí, jestli vás dostane, nebo ne. Ústřední pětku hrdinů jsem si naprosto zamiloval. Jde o sympatické, vcelku propracované postavy s pěkně napsanými vzájemnými interakcemi, jež působí lidsky a uvěřitelně.
Nejvíce jsem si oblíbil Charlieho spolu s Kate, ale ani zbylí tři přeživší nebyli vůbec špatní. Osobně řadím postavy v The Devil in Me mezi vrchol celé série. Pokud je řeč o záporákovi, ten byl netradiční. Po duchách, čarodějnicích a monstrech jde o svěží změnu, kterou jsem uvítal s otevřenou náručí. A nechybí ani Kurátor, který opět slouží jako vypravěč, jenž vás doprovází v průběhu celého hraní (občas vám dokonce může dát cennou radu). Scénář má ovšem i svoji stinnou stránku. První půlka krásně plyne, mrazivá atmosféra, která by se dala krájet, funguje na jedničku a vy si užíváte každičký moment. Vše se ovšem zlomí v druhé polovině. Příběh jako by najednou ztratil dech. Hutná atmosféra se vytratila do ztracena a během hraní máte pocit, jako byste se zčistajasna ocitli ve zcela generickém slasheru. Ze záporáka, z nějž šel respekt, se tak najednou stává bezduchá hora masa, která vám hrůzu moc nenažene, a veškeré napětí mizí pryč. Škoda! A občas zamrzí momenty, kdy logika jde stranou. Nicméně ty musíme u her podobného ražení očekávat.
Skvělá grafika
Grafická stránka je na vysoké úrovni. Titul si udržuje zaběhnutý standard, opět tedy můžete očekávat moderní vizuál, jenž se k celé sérii dokonale hodí. Prostředí vypadá pěkně, modely postav rovněž nejsou k zahození. S technickou stránkou jsem neměl sebemenší problémy, na žádné bugy jsem při hraní nenarazil. „The Dark Pictures Anthology: The Devil in Me“ je nadprůměrná hororovka, jež zaujme svým námětem, poměrně solidní výpravou a sympatickými protagonisty. Našly by se u ní sice drobné vady na kráse, avšak ve výsledku převládají pozitiva. O vrchol celé antologie rozhodně nejde, nicméně jde o velice příjemný počin, který stojí za váš čas. Jsem zvědavý, s čím se na nás autoři ze Supermassive Games vytasí příště. Ukázka lákající na další díl mě totiž skvěle navnadila. Jsem plný očekávání a pevně doufám, že vývojáři naservírují další kvalitní hororové dílo a chystanou druhou řadu odstartují ve velkém stylu!
The Dark Pictures Anthology: The Devil in Me je nadprůměrný hororový titul, který i navzdory několika vadám na kráse má co nabídnout. Jde o hru, která sice není žádnou revolucí na trhu, avšak má co nabídnout a je skvělou interaktivní adventurou, jež vás na několik hodin příjemně zabaví.
Recenzi pro Gaming Professors napsal Daniel Palička.
