Pokaždé když se objeví nějaká hra, která byla původně pouze pro PlayStation, v PC verzi, neváhám ani minutu, abych ji získal. Další, která oblékla nový kabátek, je Sackboy: A Big Adventure. Nemohu si pomoci, ale něco natolik roztomilého jsem hrál naposledy v upravené verzi Spyro Reignited a natolik komplexního malého hrdinu si užil v Crash Bandicoot: Warped. Tento malý hadráček má na starosti velký úkol, zachránit celý Nápadosvět.
Vítejte v Nápadosvětě!
Možná vás oslním hned v úvodu, hra má českou lokalizaci a užijete si ji více, než si myslíte. Hlavní postavičkou je Sackboy, malý mužíček, který je roztomilým spletencem bavlny a nití. Jeho domovský svět ale napadne Vex, velká klaunská ponožka, která vypadá jako Joker z Batmana a má ještě horší zbraň, než je sérum smíchu. Zlý Vex chce rozbourat hranice snění a vytvořit nový a děsivý Kazisvět, kde místo veselých snů budou hrát prim strach a noční můry.
Po jeho útoku zůstane jen pár hadráčků, a jeden z nich je právě Sackboy. Ten se rozhodl přijmout roli hrdiny a vydá se zachránit kamarády i celý svět před Vexem. Hráči začíná výprava, kterou jsem naposledy zažil u dráčka Spyra – malý nevinný hrdina a pohádkový příběh. Jednoduchý koncept, který má za úkol přilákat především mladší hráče, ale to v tom případě není vůbec na škodu. Ostatně příběh si užije hráč každého věku, za to vám ručím.
Celá hra Sackboy: A Big Adventure se stupňuje
Začátek hry je velice primitivní a možná vás tím bude odrazovat od dalšího hraní. Dovolím si start přirovnat ke Crash Bandicoot: Warped, kde začínáte s velice jednoduchými misemi, pomocí kterých poznáte všechny mechanismy hry. To samé nabízí Sackboy. Začátek je snadný a rychlý, ale poznáte vše potřebné, abyste mohli ve hře kráčet vpřed s hlavou vztyčenou.
Jak ale postupujete, obtížnost stoupá a najednou přichází i nemilé věci, jako je vztekání se u něčeho roztomilého. Občas se hra ztíží natolik, že budete až bezradní, protože časový press a touha se dostat ke konci je důležitější než zahrát celou misi na 100 %. Ono někdy přežít, aby se daly různé úrovně splnit na 100 %, je šílené, stejně jako pokoušet se porazit všechny bosse, kteří jsou ve hře, a že jich tam kromě Vexe pár je.
K otevření jednotlivých světů, tedy postupu do dalších částí hry, potřebujete modré orby. Ty sbíráte na misích, jeden za druhým – je to jako ve Spyrovi, kde sbíráte diamanty. I v tomto případě můžete narazit. Ačkoliv nepotřebujete posbírat všechny, abyste se posunuli do dalších částí a dokončili hru, ve druhé polovině hraní se může stát, že vám jich bude pár chybět, a vás tedy čeká návrat do už hotových misí, což není tolik zábavné jako ze začátku. Nehledě na to, že pár misí má ještě vedlejší úkoly a vy některé z nich budete muset plnit.
Zdroj: Sumo Digital
Připlete Sackboy strach z ovládání na klávesnici?
Přechody her z konzolí na PC budí důvodný strach a častokrát se setkávají s neúspěchem, Sackboy se k nim ale rozhodně nezařadí. Řekl bych, že port je až abnormálně zdařilý, i díky tomu, že hra nabízí konfiguraci kláves dle hráčových preferencí. Kamera funguje automaticky a pohybuje se ve směru postavičky, tudíž není problém se jakkoliv potřebně zaměřit či zkontrolovat vybranou oblast.
Hra představuje perfektní skákačku s hromadou logických a jednoduchých hádanek, které během průchodu řešíte. Všechno to hopsání, točení a dělání kravin je jeden druh radosti, ale ten druhý, tedy využívání věcí potřebných k postupu hrou, je ještě větší zábava. Například mlácení do šroubů a matic, aby se ostrůvek vytočil nahoru, je něco až magicky přirozeného a zábavného.To samé by se dalo říct o samotných levelech. Některé jsou překvapivě otevřené a jsou v nich různá zákoutí, abyste našli potřebné modré orby. Jiné jsou zase přímočaré jako první level Super Maria. Máte jediný úkol, a to běžet vpřed z bodu A do bodu B. Do toho tu máte vedlejší triky, jako válení kotrmelců (u čehož jsem zůstal asi deset minut a nepřestalo mě to bavit, ačkoliv to bylo jenom v kruhu), plácnutí packou nebo úhybný manévr, a za takové „rolly-polly“ by se nestyděli ani tvůrci Dark Souls.
Zdroj: Sumo Digital
Design a hudba? Smekám nitku
Nejenže je celá hra pozitivní a příjemná na ovládání, je i neuvěřitelně barevná, a až dětsky krásná. Jasně, prskavky, hromada barviček, různé světy, to jsou prvky, které vábí děti, ale zde je to natolik vychytané, že to hřeje u srdíčka a baví. Z celého toho designu budete mít pouze touhu objevovat a vidět toho více a více.
Úrovně působí neuvěřitelně hravě. Pět navštívených území, od vesmíru až po oceány, mě skutečně utvrdilo v tom, že hra je designérsky vychytaná a se snadnou hratelností nabízí komplexní zábavu jako málokterá jiná. Do toho je tu ještě maličkost, kterou bych málem zapomněl zmínit, a to jsou kostýmky pro hrdinu. Sackboy nabízí skoro až neomezené množství úprav vašeho malého rytíře, které si můžete v podobě oblečení koupit za zvonečkové peníze nebo posbírat během hry. Místo klasického Sackboye klidně můžete běhat jako ponožková Červená karkulka, a ani vlk nemůže říct: „Babičko, proč máš knoflíky místo oči?“
Tyto oblečky ale mají svůj význam. V Sackboy: A Big Adventure funguje i kooperace s jinými (max čtyřmi) hráči, a tak je důležité, aby se jednotlivé postavy od sebe daly odlišit. Kooperace může leccos usnadnit, především se díky ní můžete dostat občas na místo, kam se sólo nedostanete, a zároveň se zvyšuje i kompetitivnost. V kooperaci, která je jak lokální, tak online, se můžete totiž i navzájem škádlit a trošku si škodit, což jenom více podtrhává nevinnost celé hry.
A hudba? To je možná něco, co trumfne i onen design. Naprostým vrcholem jsou hudební mise přeplněné populární hudbou, kde si i Sackboy musí zatančit (a on tančí!). Proběhnutí některých misí za zvuku Uptown Funk od Bruna Marse, Jungle Boogie od Kool and the Gang nebo Let´s Dance od Davida Bowieho vás zvedne od klávesnice a tančíte také. Hudba je jen nadstavbou už natolik povedené hry.
Kdyby Sackboy: A Big Adventure nevyšel na PC, byl by dostatečným důvodem, abyste si pořídili PlayStation 4 nebo PlayStation 5. Je to kvalitní, jednoduchá, snadno se ovládající (opět chválím port) a neuvěřitelně barevná hra s úžasným hudebním doprovodem. Nehledě na sympatického hlavního hrdinu a celkové pojetí světů, jako by to vše byla jedna krásná dlouhá pohádka. Jediné, co mi vadilo, je občasný návrat do starších úrovní a důraz na plnění těch pár vedlejších úkolů. To jsou ale maličkosti, které malému hadrovému rytíři nebrání zazářit.