Kdo by neměl rád časové smyčky? Koncept je to už lety prověřený, lze jej snadno uchopit skrze různá média a není mu cizí ani různorodá směsice žánrů. Je libo komedie, horor, či thriller? Všechno je možné. Časové smyčky jsou prostě super, ovšem s tímto názorem se neztotožňuje Colt, hlavní hrdina hry Deathloop od uznávaného studia Arkane, které přineslo hráčům povedené hry, jako jsou Dishonored a jeho druhý díl nebo sci-fi Prey. Není-li vám předchozí tvorba těchto talentovaných vývojářů cizí, budete v Deathloopu jako doma, protože to tito šikovní Francouzi opět dokázali a svoji vymazlenou formuli zase posunuli novým směrem.
Každé ráno stejná kocovina
Colt se budí každé ráno s velkou kocovinou na pláži na tajemném ostrově Blackreef, kde kdysi býval vedoucím bezpečnosti. Nyní už se však této práci nevěnuje, a naopak se stal bezpečnostní hrozbou, protože se rozhodl, že smyčku, díky které je na ostrově pořád ten samý den, přeruší a vrátí všechny zpět do reality. Úkol si to dal nelehký, protože musí zabít osm vizionářů, což jsou nejvýznamnější lidé na ostrově, a právě na nich celá smyčka stojí. Aby toho nebylo málo, musí je všechny stihnout zlikvidovat během jednoho dne, protože každou noc se vše resetuje a Colt tak každé ráno může začít víceméně od nuly. Nesmím opomenout, že jedním z vizionářů je i Julianna, jejímž hlavním posláním je zabránit Coltovi, aby smyčku prolomil, a tak mu chvílemi dělá ze života peklo.
Blackreef se skládá celkem ze čtyř oblastí – The Complex, Updaam, Fristad Rock a Karl’s Bay – a každá se výrazně mění dle denní doby. Během dne v nich narazíte na různé postavy i události a ráno s večerem mohou být natolik odlišné, že vám jedna oblast může připadat jako dvě zcela jiné. Celý ostrov skrývá mnoho tajemství, tím spíš, že Colt ztratil paměť, takže si třeba nepamatuje ani svoji minulost. Odhalování záhad a života na ostrově je Coltovým denním chlebem, a čím více toho zjistí, tím spíše bude ve svém poslání úspěšný.
Tady si dovolím první výtku. Příběh je zajímavý i zábavný a prozkoumávat veškerá zákoutí ostrova byla radost. Bohužel, jak už bývá ve hrách od Arkane zvykem, strašně moc je toho schovaného v podobě audiologů či různých spisů. Bylo fajn, že si tvůrci uvědomili, že to v Dishonored 2 přehnali, a v Deathloopu už toho není tolik, přesto je podle mě takto skryta příliš velká část loru. Můžete namítnout, že jsem staromódní, ale když si chci číst spoustu textů, vezmu si knížku – hry chci hrát, ne číst, obzvláště když jsou akční. Na dokreslení atmosféry je to fajn, ale je tam i spousta záhad a vedlejších úkolů, které se velmi snadno přehlednou, když nebudete číst vše.
Zdroj: Bethesda
Dishonored v bleděmodrém
Opravovat něco, co není rozbité, nedává samozřejmě sebemenší smysl. V Arkane to vědí, a tak systém z Dishonored pouze upgradují, ale nijak diametrálně ho nemění. Oproti svým předchůdcům je Deathloop více akční, plížení je sice pořád relevantní a efektivní postup, ale už jen kvůli příklonu k žánru FPS v podobě pěkného arzenálu zbraní Deathloop spíše vybízí k tomu, aby Colt rozpoutal na ostrově peklo, než aby se plížil stíny jako Corvo. Jak přibylo palných zbraní, ubylo různých schopností. Je jich tu pouze šest a nezískáváte je od Outsidera, místo toho jsou vám propůjčovány v podobě slabů (což jsou jakési náramky, které propůjčují zvláštní schopnosti), které můžete získat od jednotlivých vizionářů. Vždycky můžete mít aktivní pouze dvě, což mi přišlo jako celkem škoda. Teleportační schopnost je totiž skoro nutnost, takže vám reálně vždy zbývá pouhopouhý jeden slot.
Před začátkem každé denní doby můžete proměnit Coltovu výbavu. Vždy u sebe můžete mít jen tři zbraně a dvě schopnosti. Jelikož se v podstatě jedná o roguelike hru, je nutné sestavit si vždy ten správný build, takže chápu omezenou kapacitu, přesto mi pouze dvě schopnosti přijdou jako trestuhodně málo, když to porovnám s první či druhým Dishonored. Jako ve všech slušných roguelike hrách, i tady ztrácíte po smrti vše mimo svých znalostí. Tomuto problému se dá předejít pomocí residia, což je látka, která se vyskytuje různě po ostrově a jíž můžete napustit své zbraně, schopnosti i vylepšení, aby vám zůstaly i další ráno po probuzení. Často se bude stávat, že residia nenasbíráte dost, takže na konci dne chtě nechtě některé cennosti ztratíte a budete je muset získat znovu. Coltovi můžete také měnit vizáž, ale vzhledem k tomu, že se jedná o first person hru, kde nejsou zrcadla, to spíše vypadá, že někdo ve studiu jen neměl do čeho píchnout.
Zdroj: Bethesda
Přesně podle manuálu
Deathloop vám bezpochyby nabízí velkou svobodu. Už v úvodním menu si můžete vybrat, jestli budete smyčku lámat jako Colt, nebo si naopak jako Julianna dáte za úkol ji chránit, a tak budete přepadat online ostatní hráče a bránit jim v prolomení. Během hraní si můžete volit tichý či akčnější přístup, stejně tak si můžete vybrat, jestli se zaměříte na získávání silnějšího arzenálu, lámání časové smyčky, či se budete jen tak toulat a zjišťovat, kde se co děje. Přesto se jedná o relativně lineární hru, protože jste po celou dobu dost naváděni, abyste si vše připravili na velké finále.
Zohledníme-li všechny faktory, jedná se vlastně o nejpřístupnější hru v celé sérii Dishonored. Je zde nejvíce prostoru na chyby, není tu tolik schopností, takže se jedná spíše o střílečku, a po celou dobu vám Deathloop dost napovídá, co dělat a kam se vydat. Jedná se tedy o ideální vstupní titul do této povedené série. Nedošlo zde k žádné revoluci, spíše k elegantní evoluci, která je ovšem opět prvotřídně vypiplaná a sakramentsky zábavná, protože v Arkane jsou mistři svého řemesla.
Zdroj: Bethesda
Po vydařených Dishonored vývojáři v Arkane svoji ověřenou formuli mírně updatovali a zasadili ji do originálního pojetí roguelike hratelnosti. Po herní stránce vás nic zbrusu nového nečeká, jen opět super zábavný soubojový/stealth systém. Blackreef je radost prozkoumávat a touha odhalit vše vás dotáhne do finále bez sebemenších potíží. Tvůrci možná mohli být trochu odvážnější a hratelnost více překopat, stejně tak mohli ubrat na linearitě. Jenže proč si stěžovat, když Deathloop skvěle funguje?
