Do role netradičních hrdinek se v této hře postaví dvojice bitkařek v podobě Kyoko a Misako, kamarádek z japonské střední školy. Těm byli uneseni jejich partneři, a ony se je tak musí vydat zachránit. River City Girls od WayForward tedy nedělají pouze čest svému jménu, ale zároveň přináší hromadu neskutečné zábavy a parádní kooperaci. Jenom je tu jeden velký problém, na klávesnici hra stojí úplně za prd.
Absolutní šílenost už od úvodní scénky
Hra je pojatá naprosto fantasticky. Dvě školačky si sedí za trest po škole, nudí se a najednou zjistí, že jim unesli boyfriendy. Seberou se, že odchází. Ředitel školy je naštěstí velmi moudrý člověk, a tak se rozhodne, že kdokoliv je zastaví, dostane odměnu. Děvčata se tak musí promlátit celou školou ven a vydat se přes všechny čtvrti River City až ke svým miláčkům, aby je zachránily. A upřímně, chraň toho, kdo se jim postaví do cesty, protože děvčata se s každou chvilkou zlepšují a učí se nové triky a chvaty.
River City Girls je pojaté jako anime, manga a pixelovka v jednom. Už od úvodní písničky, kdy se objeví úvodní animovaný příběh, protknutý černobílými stránkami mangy, se dostáváte ke hře, která je udělána jako běžná pixelová mlátička. Po většinu času tak stačí mačkat jeden jediný útočný knoflík. Občas musíte uskočit, případně se rozběhnout, ale s údery, které automaticky tvoří základní kombo, se dá vystačit v každém boji mimo boss fightů.
Ty jsou na úplně jiné úrovni a musím říct, že je to s nimi také pěkně na palici. Hra má sice pouze dva módy obtížnosti (normal a hard), ale v tomto případě je to snad úplně jedno. Především ten první, úvodní, v podobě Misuzu, jsem si říkal, že by mohl být snadný. Bohužel, na klávesnici, k čemuž se dostanu níže, jsem se s ní mlátil čtrnáctkrát, než jsem ji poprvé porazil, a moje nervy už v těch chvílích byly už více než nadranc.
To však hře nic neubírá. Příběh? Skvělý, jednoduchý. Dvě holčiny, hledající svoje dva unesené kluky, pojaté ve stylu anime. Paráda. Grafické zpracování? Pixely, sice pro mě neoblíbené, nicméně ve hře udržují perfektní přehlednost a ta díky tomuto zvolenému zpracování krásně plyne. Hra jede bez jakýchkoliv bugů či záseků. Bohužel, jakmile pochopíte celý její systém, nepotřebujete hrát ani na speedrun a za tři hodiny můžete mít klidně dohráno.
Chci ztratit kamaráda, je čas na River City Girls!
Celá hra se dá absolvovat v kooperaci, což je neskutečně příjemná věc. Najdete zde spoustu nepřátel, a pro jednoho hráče by se to tak mohlo stát velice rychle repetitivní. Bohužel i zde se projevila počítačová nesourodost, při níž v kooperaci hrajete na jedné klávesnici. Sice jsem z té generace, kdy jeden hráč běhal a druhý střílel, ale přestrkávat se se spoluhráčem na jedné klávesnici je něco, co jsem snad od starých Bulánků nezažil, a v tomto případě jsem to i nadšeně zapomenul.
Hra je totiž dělaná na joystick a dá vám to po celou dobu řádně vyžrat. Ačkoliv si tedy můžete říkat, že na klávesnici v sólo hře si můžete vystačit s WSAD a pak nějakými vedlejšími tlačítky, budete na omylu. Prsty se vám budou proplétat jako profesionální švadlence, nehledě na to, že mezerníkem hru ještě pauznete. Nechci radši ani počítat, kolikrát jsem ten obrovský prostřední čudlík zmáčknul a uprostřed boje jsem si to vše zastavil. Prosím, už nikdy více.
Především ve dvou hráčích se pak jedná o šílenost, kdy si ani nedovedu představit, jak velká by klávesnice musela být, abyste si nepřekáželi. Další věcí je, že River City Girls vám neřeknou, co která klávesa dělá, ale ukazují vám klasické joystickové nastavení jako X, A, L, W, což vám u G, H, I, Z (na anglické klávesnici!) a O nedává smysl. Hrát hru na klávesnici je tak automatická sebevražda a rozhodně to nikomu nedoporučuji.
Chodí děvčata nakupovat? Ano, ale nyní si u toho i zapaříte
Po celém River City je spousta obchodů, které se dají navštívit. V nich si můžete koupit například vylepšení na obratnost, sílu nebo rychlost, upravíte si tak statistiky a vaše vybraná slečna bude ještě lepší mlátičkou. Horší je vlastně to, že nevíte, co nakupujete, a to, co jste koupili, zjistíte až po otevření. Prakticky je to jako jako mystery box, akorát ve chvíli, kdy si přejete otevřít krabičku plnou itemů s Narutem, tam máte Tokyo Ghoula. Jediné, co s tím pak můžete udělat, je, že si to necháte, protože ve hře to po použití nejde reklamovat.
Každý obchod navíc nabízí úplně jiný sortiment. Výhodou je, že ne všechno musíte neustále kupovat, spoustu věcí pouští vaši nepřátelé. V jednu chvíli tak můžete své soupeře mlátit například řetězem a v lepších chvílích si třeba někoho omráčíte baseballovým míčkem. Ale jak se říká, jiný kraj, jiný mrav. V každé lokalitě vás tak čekají „jiní nepřátelé“ a samozřejmě jiné dropnuté zbraně.To, co je ještě nutné ale zmínit, je naprosto fantastická hudba. Soundtrack se mění dle lokací a musím říct, že hudba vás minimálně zvedne ze židle. Rockové či, pokud jsem to progooglil správně, synth popové skladby do hry absolutně sednou a ještě více podtrhávají její zpracování.
Do toho vás provází hromada hlášek snad od všech postav, na které ve hře můžete narazit, především ale od Kyoko a Misako. Jsou to prostě puberťačky, takže hubaté, přidrzlé a dělají spoustu nelogických rozhodnutí, včetně tedy pomlácení každého, kdo jim vleze do cesty. Ale co se dá taky čekat od holek, na které poštval spolužáky ředitel školy.
River City Girls je naprosto fantastická mlátička s jednoduchou vtipnou zápletkou, super hláškami, parádní hudbou, dobrým zpracováním a mystery boxovským nákupním systémem. Bohužel, ovládání je tak extrémně šílené, že hru sestřeluje v hodnocení o celý stupeň dolů, minimálně kvůli hraní na klávesnici. Navíc za cenu necelých třiceti euro je tříhodinová hrací doba skutečně málo. V kooperaci se ale jedná o příjemnou mlátičku, tedy pokud se nemačkáte vedle sebe a nervete se o správné čudlíky.
