Kvalitních uměleckých děl zpracovaných ve videoherním průmyslu není mnoho. Sám jsem snad ani žádnou takovou hru nehrál, nanejvýše jsem o nich jen slyšel. Většinou se zajímám o mainstream. U mě tak byla naprostá náhoda narazit právě na 11-11 Memories Retold. Kvůli hře The Concord jsem si musel předplatit PS Plus a přemýšlel jsem mezi tou nejlevnější nebo nejdražší variantou. Nakonec to vyhrála ta Premium kvůli retro titulům (odtud moje vzpomínkové texty). Opět náhoda – vyjel mi jeden název a říkám si, že 11. září 2001 znovu opravdu vidět nemusím. Na druhý den mi to přesto nedalo, vrátil se do nabídky katalogu, stáhnul 11-11 Memories Retold.
Vždycky mě zajímal život lidí v různých zemích, proto se moje studijní dráha ubírala od mezinárodních vztahů přes politologii. Moc mě nezajímaly konflikty či války samotné (kdo má víc zbraní, tanků a jaké typy), nýbrž právě denní úskalí civilního obyvatelstva. 11-11 Memories Retold je přesně o tom, na co se zaměřuji od roku 2008 – o lidech v těžkých, silných krizích. Under the Waves byla také o tom, jen byl příběh smyšlený, zatímco v 11-11 Memories Retold je jeden z mnoha z těch skutečných. Při první světové válce zemřelo nebo bylo zraněno (či se ztratilo) 10 milionů vojáků a další miliony civilistů. Utrpením si prošla skoro celá Evropa i jiné kontinenty, které nebyly přímými účastníky války, ale země jako USA nebo Kanada do evropského masakru vysílaly části svých armád. Právě z Kanady putuje mladý, zamilovaný, nadějný fotograf, aby si dokázal, že na to má, a získal respekt svého okolí i srdce dívky, do níž se až po uši zamiloval.
Silný příběh je nejvyšší zárukou kvality
Jak Under the Waves, tak 11-11 Memories Retold jsou založeny na silném příběhu, na nějž budete myslet i po dohrání. Nedostanete ho z hlavy. Bez něj by se jednalo o celkem prázdný, podprůměrný titul, kterých je na PS Store tuna. Vývojáři z DigixArt a Aardman Animations vytvořili realisticky hnusné, pochmurné, smutné i napínavé prostředí z první světové války, jejíž průběh se mnohdy herními studii ignoruje. Naposledy snad jen Battlefield 1 (restart série). DigixArt však šlo zcela opačnou cestou než právě zmíněný Battlefield – žádná akce, maximum atmosféry zaměřené na dva protagonisty – mladého kanadského fotografa Harryho Lamberta a dospělého německého inženýra Kurta Waldnera. První z nich jde do Velké války (tak je i jinak nazývána) proto, aby zažil dobrodružství, získal si respekt svého okolí a především srdce své platonické lásky – mladé i krásné dcery majitele obchodu, kde nyní pracuje.
Nejde však do bojů jako voják, nýbrž jen jako fotograf. Nečekají ho zákopové boje, jen focení. Alespoň tak se mu to řeklo při jeho náboru. Byla to zčásti pravda – střílet nikdy nebude, fotit přímo v terénu, kde aktuálně probíhají boje, však ano. U Kurta je jeho motivace zcela jiná – ze začátku je v továrně a sestavuje obrovské vzducholodě, každopádně se nechá poslat přímo do zákopů (první světová válka byla tzv. zákopovou válkou, kde převážná většina vojenských aktivit probíhala čistě v zákopech) kvůli svému synovi. Ten se ztratil během těžkých posunů svého vojska ve Francii směrem k armádě vítězů Dohody. Nevědět, jestli je vaše dítě stále naživu, nebo už mrtvé, je to nejtěžší, co člověk může zažít. Každý má svoji motivaci, pochází ze zcela odlišného kulturního i mentálního prostředí, mají své odlišné profese, přesto se v jeden moment setkají, spojí síly, vzájemně si pomohou a na konci se vlivem událostí stane něco nečekaného. Více z děje prozrazovat nebudu, protože nechci, abyste si zkazili vlastní zážitek z hraní.
Zdroj: Bandai Namco
Fotograf na volné noze
Jedná se o 3D hru z třetího pohledu, jejíž hratelnost je postavena na dvou aspektech – prostředí války a života v ní, logických puzzlech i focení. Atmosféra vykreslená vývojáři je dechberoucí. Máte možnost vidět jak soukromí hlavních hrdinů, tak i krutosti války, která zasáhla většinu světa. Smrt je kompletně všude, můžete nebo nemusíte svým zraněným spolubojovníkům pomáhat. Pokud chcete pomoci, jedná se například o jejich vytažení ze sutin nebo včasné najití plynové masky v částech, kdy protivník používá bojový plyn. Pokud masku nedokážete sehnat včas, váš kolega zemře. Smrti se zde nevyhnete, kolem vás budou umírat lidé na obou stranách za všech možných okolností – poprava drženého vězně vaším velitelem, zásah z nepřátelského děla, nasazení zmíněného jedovatého plynu, po kterém všichni kolem vás bez ochranné masky sípají a dusí se. To vše jako Harry musíte vyfotit – úspěch, prohru, bolest, radost. To je vaše práce, náplň činnosti po celou dobu.
U Kurta je situace jiná – jste technik, máte tedy za úkol spravovat porouchané rádiové spojení či výtahy, nacházet nové součástky, bez kterých nic neopravíte, nebo předávat komuniké mezi vojáky. Do toho všeho hledá Kurt svého ztraceného syna. Doma má dceru, jež onemocní na tuberkulózu, milující ženu, která se musí starat jak o ni, tak i o celou farmu. Jeho stres, když umře či nenajde syna, je vykreslen opravdu detailně. Harryho stres, že umře při focení v těžkých bojích, je zcela stejně adekvátní, je jen jiný. Neméně však důležitý. Strach ze smrti i smrt budou hráče provázet celých šest až sedm hodin čisté herní doby. Délka titulu je naprosto správná ruku v ruce tomu základu, co hráče čeká. Nenudil jsem se však ani jednou, hltal jsem vše, co mi DigixArt naservíroval. Na čem je postavena celá hratelnost, je však zřejmé už dávno – na válce, smrti a přežití. Samotné focení nebo spravování rozbité techniky by bez kvalitního zpracování té krvavé atmosféry začalo nudit už za půl hodiny. Zde se to vše spojilo do funkčního mechanismu a byl jsem opravdu rád, že jsem na 11-11 Memories Retold náhodou narazil.
Zdroj: Bandai Namco
Memories Retold nám tvrdým, ale zároveň i krásným pohledem ukázala bolest i radost během Velké války. Spojila na chvíli dva nespojitelné světy, lidi v nich i události, které se dějí jak té, či oné straně války. Audiovizuální zpracování je umělecké dílo, jež je vyobrazeno jako vzpomínka. Mizející a znovu se obnovující. Pěkná, originální grafika, kterou jsem za dvacet pět let, co hraji hry, ještě neviděl. Asi si na ni budete muset chvíli zvykat, ale pak už vám to ani nepřijde. Snímková frekvence je na stabilních třiceti a sice nechápu, proč vývojáři nevydali patch na šedesát snímků, ale brzy si na to zvyknete také. Hratelnostně se jedná o velmi zajímavou hru, fotografování i opravování rozbitých strojů však titul nedrží. To, co ho drží, je atmosféra první světové války a životy lidí v nich. Jak vojáků, tak i civilistů. Pokud jste zapáleni do studia válek, jste studenti mezinárodních vztahů či historie nebo vás baví období 1914–1918, hru si určitě zahrajte. Nebudete litovat. Netrvá moc dlouho, nemá nudnější pasáže, dá se klidně znovu zopakovat s jinými rozhodnutími, a tím pak i závěrem, jenž je dechberoucí. Poslední hodina příběhu je strhující a už jen kvůli ní si stojí za to 11-11 vyzkoušet.
11-11 Memories Retold vypráví osudy dvou lidí za první světové války skoro až uměleckou formou vzpomínky, která mizí a znovu se objevuje. Na audiovizuálním zpracování je jediný mínus pouhých 30 snímků za minutu. Atmosféra je hutná, osudy obou hlavních hrdinů uvěřitelné. Kratší herní doba ani nevadí, titul stojí si za to vyzkoušet. V rámci PS Plus Premium je navíc zdarma.
Recenzi pro Gaming Professors napsal Michal Synek.
